Jak poznám, jestli má dítě v mojí třídě ADHD?

Pravděpodobnost výskytu poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) se v populaci školních dětí pohybuje mezi šesti až devíti procenty, teoreticky tak trpí poruchou ADHD přibližně jedno dítě z patnácti. Pro učitele je práce s hyperaktivními dětmi běžnou praxí. Mohou být i první, kteří si poruchy u dítěte všimnou a upozorní na ni rodiče.


ADHD se mnohdy výrazně projeví právě  s nástupem dětí do školy (nejčastěji bývá tato porucha diagnostikována mezi šestým a devátým rokem věku dítěte) v konfrontaci s novým režimem. Najednou se musí podřídit školnímu řádu, zvládnout výrazné omezení pohybové aktivity, dodržovat určitá pravidla chování, sledovat výuku a soustředit se při vlastní práci. Děti s ADHD mají inteligenci srovnatelnou s ostatními vrstevníky, bývají vnímavé a citlivé. Kvůli svému chování však bývají více trestány a zahrnovány výčitkami, na což mohou reagovat agresivně nebo depresivně a jejich sebevědomí se postupně snižuje. Obtížně hledají přátele mezi vrstevníky a jejich postavení ve třídě často osciluje mezi puncem „šaška“ a „grázla“. Některé děti učiteli svým extrémním neklidem téměř znemožňují normální vyučování. 

Příznaky ADHD můžeme rozdělit do tří oblastí: porucha pozornosti, hyperaktivita a impulzivita. Nejvíce nápadné jsou děti s převládající nadměrnou aktivitou a impulzivitou, naopak děti s převahou příznaků pramenících z poruchy pozornosti mohou působit jako zasněné, netečné, líné a nedbalé.

Porucha pozornosti

Porucha pozornosti se projevuje problémem se soustředěním, děti se snadno rozptýlí například pohledem z okna nebo nepořádkem na pracovním stole. Pracují rychle, ale povrchně, nezkontrolují si svou práci, dělají mnoho chyb z nepozornosti, což sleduje učitel třeba v diktátech (vynechávání písmen, interpunkčních znamének). Jejich školní výkon i prospěch bývá značně nevyrovnaný, od výborných až po nedostatečné známky. Celkově jsou jejich známky horší, než odpovídá jejich inteligenci. Stále jim něco chybí a něco hledají, nemají pořádek ve svých věcech, ztrácejí školní pomůcky a přezůvky. Často nevěnují pozornost svému zevnějšku, nejsou učesaní, nemají zastrčenou košili, nezapínají všechny knoflíky, nezavazují si boty. Své knihy a sešity neudržují v pořádku, ve školní tašce je mají promíchané se zbytky svačiny a přezůvkami. Pokud něco hledají, často vysypou celou tašku a probírají se jejím obsahem na zemi. Špatně se soustředí při rozhovoru s dospělými, unikají jim některé informace a instrukce, zvláště je-li hovor dlouhý a instrukcí více. Ke svému učiteli často navazují po delší době pozitivně laděný výběrový vztah, o to hůře potom snáší změnu pedagoga.

Hyperaktivita

Hyperaktivita znamená nápadnou pohyblivost a neklid. Děti nedokážou delší dobu klidně sedět, vrtí se a houpou se na židli, opakovaně ze židle padají, vstávají, pobíhají od jedné věci ke druhé a u žádné z nich dlouho nevydrží. I během školního vyučování vstávají a chodí po třídě. Lezou po nábytku, skáčou po lavicích. Bývají hlučné, upovídané, doplňují výklad učitele poznámkami, ruší ostatní spolužáky. Jsou jen obtížně a krátkodobě usměrnitelné, ani opakované napomínání nevede k nápravě chování, stejně jako poznámky. Podobné problémy jako při vyučování mívají i ve školní družině a jídelně, jsou hlučné a nevydrží v klidu u talíře (jídla).

Impulzivita

Impulzivita u dětí s ADHD znamená, že spoustu věcí dělají ve chvíli, kdy je to právě napadne, bez ohledu na okolnosti, nejdříve něco udělají a pak teprve přemýšlí. Obtížně se ovládají, všechno chtějí mít a dělat hned, reagují zbrkle, skáčou do hovoru dětem i dospělým. Během vyučování překřikují ostatní, vyrušují bez přihlášení, nerespektují, že je učitel nevyvolal. Těžce nesou různá omezení, příkazy a řády, hůře se podrobují autoritám a disciplíně. Nesnáší čekat, až na ně přijde řada, předbíhají ve frontě ve školní jídelně. Pouštějí se zbrkle do nebezpečných aktivit, nepočkají na vysvětlení učitele, tak jim hrozí například v hodinách tělocviku nebo během přestávek nebezpečí úrazu.

Další příznaky

Jiné příznaky spojené s ADHD se mohou projevovat zvýšenou dráždivostí, děti se snadno nechají vyprovokovat a často také provokují ostatní. Někdy reagují agresivně a tím se dostávají do konfliktů s vrstevníky i autoritami. Často bývají ve třídě neoblíbené, nemají blízké kamarády. Nebo se přátelí pouze s dětmi s podobnými potížemi. Snadno se pro něco nadchnou, ale nebývají důslední ani vytrvalí. Při dlouhotrvajících (zejména neléčených) potížích se kvůli opakovaným neúspěchům přestávají snažit, jsou bez zdravé ctižádosti. Jejich sebevědomí se snižuje a  na opakované stížnosti a neúspěchy mohou reagovat depresivně. 

V období dospívání se může zdát, že hyperkinetické příznaky zcela vymizely. Pohybový neklid u adolescentů bývá méně nápadný, často se jedná jen o pocit neklidu nebo nepohody během nečinnosti, častá je neschopnost vydržet u sedavých aktivit. Poruchy pozornosti a impulzivita však přetrvávají a nadále nepříznivě ovlivňují školní prospěch a chování ve škole. Kombinace narušené pozornosti a impulzivita mimo jiné zvyšují u adolescentů s ADHD riziko nehod. Pro některé z nich se stávají přitažlivými různé rizikové aktivity, například adrenalinové sporty. U mladistvých se může objevit impulzivní, antisociální chování a přestupky. Začínají kouřit a pít alkohol už jako děti, v období dospívání pak u nich hrozí riziko zneužívání návykových látek, ale také předčasné navazování vztahů, sklon ke střídání partnerů a u dívek i předčasná gravidita.

U dětí s ADHD je velmi běžné, že se u nich vyskytuje současně s poruchou aktivity a pozornosti také nějaká další psychiatrická porucha. Nejčastěji to bývají poruchy chování včetně poruchy opozičního vzdoru (odkaz na Hyperkinetické poruchy), dále úzkostné poruchy a poruchy nálady. Pro učitele je podstatné, že až u čtvrtiny dětí s ADHD se současně vyskytují specifické poruchy učení.

Pro dítě a jeho rodiče bývají obvykle nejtěžší první roky školní docházky, kdy bývají poruchy aktivity a pozornosti nejvýraznější. Dítěti, u kterého je ADHD spolehlivě diagnostikována dětským psychiatrem, by měl být přizpůsoben styl práce a učení jak doma, tak ve školním prostředí. Učitelé by měli velmi úzce spolupracovat s pedagogicko-psychologickými poradnami a respektovat specifický přístup k dětem s ADHD. Rodiče by měli pravidelně konzultovat s učitelem problémy při vzdělávání, měli by být seznámeni s používaným výchovně vzdělávacím programem, souhlasit s ním a navazovat na něj výchovným vedením v rodině.

Další články v rubrice

  • cl-diagnostika-a-typy.jpg

    Diagnostika a typy ADHD

    Diagnózu ADHD není zcela snadné určit. Je totiž závislá na několika vzájemně souvisejících faktorech a na tom, do jaké míry zasahují do každodenního života jedince. Proto je nutné kromě fyzického a psychického vyšetření dítěte vyhodnocovat také informace od osob, se kterými přichází dítě do styku. Především pak od rodičů a učitelů.

  • cl-deti-si-hraji-venku.jpg

    Příznaky podle věku dítěte

    ADHD patří k poruchám, u kterých se příznaky a jejich intenzita mění během vývoje jedince. Rozdíly jsou také mezi chlapci a dívkami. Vždy je potřeba přihlížet k tomu, kolik je dítěti let a zamyslet se i nad tím, nemáme-li na něj například přehnané nároky.

  • cl-nastvany-kluk.jpg

    Přehled příznaků

    Pokud máte podezření, že má vaše dítě, nebo dítě ve vašem okolí ADHD, existuje velké množství příznaků, kterých je potřeba si všímat, abyste své přesvědčení utvrdili. Finální rozhodnutí ale vždy přenechejte kompetentním specialistům.

  • cl-otec-a-dite.jpg

    Mohu ADHD diagnostikovat sám, nebo je potřeba odborná pomoc?

    Přestože existují testy, pomocí nichž je možné předběžně zjistit, zda dítě ADHD trpí, pro přesnou diagnózu je nezbytné vyšetření dětského/dorostového psychiatra, většinou na doporučení pediatra s odbornou znalostí ADHD.