A co partnerství?

Jsem tu nová. Synovi (8let) bylo zjištěno ADHD s hyperaktivitou a disgrafií. Chtěla jsem se zeptat jak to máte doma:-). My s manželem se tak často hádali kvůli synovi (je jeho nevlastní), když nám diagnostikovali ADHD dá se říct, že se mi ulevilo. Už jsem měla s čím pracovat, co číst a změnit výchovu a postupy a můj vztah se synem se moc zlepšil. Ale se s manželem rapidně zhoršil. Odmítá si cokoliv přečíst.Nemá na to nervy, nesnáší když ho do něčeho nutím a tak se "kousl" a už na syna kašle. Máme ještě druhého Matouše a ten má teprve devět měsíců. Chtěla jsem jen aby si něco přečetl. On zastává tvrdou přísnou výchovu trestů a zákazů a nucených prací..a to jsem nesnesla. Máme to teď tak že se mi do výchovy nemíchá ale občas utrousí nějakou poznámku že syn je nemožnej, že mu to nemyslí, že nepřemýšlí, že jí jako prase a to říká před ním:-(. Nevím jak dlouho to vydržím. Jaké zkušenosti máte vy? Do poradny nepůjde, to jsem zkoušela.

Reakce

  • Anna Richter

    Anicka (27.2.2011 17:11) reagovat

    Dobry den :-) citat: "...Nevím jak dlouho to vydržím....." otazka je: a kdyz uz to nevydrzite, co pak? Jaky mate duvod k tomu - vubec neco nejakou dobu "vydrzet" .....? nezlobte se na me , ale pro me to zni jako - ztisknout zuby a mlcet... Proc proboha? Vas problem neni ADHD vaseho syna, ale s prominutim - blbej chlap! (uprimne receno) "Odmítá si cokoliv přečíst. Nemá na to nervy.... ..už na syna kašle. .... zastává tvrdou přísnou výchovu trestů a zákazů a nucených prací......" kde zije? v 18. stoleti? vy se snazite o spravnou vychovu a chlap vam ji bojkotuje? Asi by bylo zapotrebi mu to narovinu rict , ze takhle to NEJDE! protoze nevim jestli ma smysl si nechat deptat dite . Deti s ADHD jsou velmi casto precitlivele ...... vite co to ma na klukovo psychiku za vliv kdyz musi poslouchat že mu to nemyslí, že nepřemýšlí, že jí jako prase atd......? Kdyz mate diagnozu ADHD, tak jiste chodite s klukem k psychologovi, vemte vasaho chlapa sebou - nechte mu to vylozit od psychologa......treba se mu pak rozsviti!

  • Lucie Svobodová

    Lufka (1.3.2011 16:57) reagovat

    Máte pravdu! Já to potřebovala "potvrdit" od někoho zvenku. Nechtěla si přiznat, že by mohl být takový, nebo se bála, že jsem naivní co po muži chci. Jasně - kluka si vychovávám sama a je to docela těžký. Rok po svatbě a tohle! Díky mockrát za odpověď.

  • Lucie Svobodová

    Lu (1.4.2012 19:50) reagovat

    Tak s takovou kuráží jsem to začala řešit...a dopadlo to tak, že jsme se málem rozvedli..a já napsala ten článek.

  • Lucie Svobodová

    Lu (1.4.2012 19:51) reagovat

    Teda ne článek..příspěvek:-)...Něco fakt nejde snadno..ani komunikace s vlastním mužem

  • Jana Slezáčková

    slepenina (6.3.2011 9:25) reagovat

    Bohužel někdy ty reakce manželů nebo přítelů jsou hrozné a někdy to i pak stěžuje ten správný přístup k takovému dítěti. Manžel se mi nikdy nepletl do výchovy, ale občas něco utrousí a pak nastává velký problém. ONo stačí říct po kom je tak údajně blbá a já pak chodím za dcerouu jen uklidňuji a dochází pak i k hádkám .

  • Lucie Svobodová

    Lu (1.4.2012 19:49) reagovat

    To je dost podobné...ono to bolí, nic víc

  • Lenka Nováková

    Lenka (10.3.2011 16:45) reagovat

    Máme doma podobný problém. Problém přijmout nevlastní dítě s takovým handicapem však není jen problém mužů, ale také žen (nevlastních matek). A vůbec není jednoduché udělat zásadní rozodnutí typu rozvod.

  • petra ševčíková

    bystinkaa (13.9.2011 10:52) reagovat

    My máme doma to samé,moje dcera je přítelova nevlastní a taky to podle toho u nás vypadá..neustále se po ní vozí,nadávají,pořád štourá,je to děs..Ale proto,aby se to zlepšilo nic nedělá,nezajde s námi k doktorce,nic si nepřečte..Došlo to až do fáze,kdy se začal vozit i po mě..Bohužel opravdu není jednoduché odejít nebo se rozvést...

  • Lucie Svobodová

    Lu (1.4.2012 19:32) reagovat

    No to není, ale ta myšlenka se vrací každou takovou nevyřešenou hádkou, každou křivdou..jako houpačka. Chvíli nahoře a chvíli dole...děkuju za příspěvěk, moc mi pomohlo, že nejsem sama...četla jsem s překvapením reakce až po dvou letech. Přeju aby se to u vás změnilo k lepšímu!

  • Jana Slezáčková

    slepenina (8.5.2012 18:53) reagovat

    Já vychovala nevlastní dceru, manžel s ní zůstal sám a také bych řekla měla ADHD, jenže tehdy se to neřešilo, ale zvládla jsem to. Záleží hodně na lidech jaký jsou a tak někdo to dokáže vše zdolat a někdo ne, u žen je to bych řekjla přeci jen trochu jiné.

  • Jana Pexa Váňová

    siddi (28.10.2011 21:00) reagovat

    Dobrý večer, již 4 den sedím každý večer u počítače a hledám na internetu odpověď na svou otázku. Tak jsem narazila i na tuto diskusi. U dcerky bylo diagnostikováno ADHD neuroložkou. Svěřila jsem se jí, jaké mám problémy s otcem dcerky a dala mi překvapivou odpověď. Možná to moc nepomůže, ale věřím, že vám to bude alespoň útěchou. Paní doktorka říkala asi tolik: "Muži si nepřipouštějí, že jejich potomek má nějaký problém. Jejich potomek je zdravý, nepotřebuje léky, potřebuje tvrdou výchovu apod." Prý se s tím setkává velmi často. Snad jsem vám alespoň ulevila, že v tom nejste sami. Řeším obdobné trable.

  • Lucie Svobodová

    Lu (1.4.2012 19:47) reagovat

    Ano, ulevila..někdy takové jednoduché věty od dalšího člověka moc pomůžou..muži jsou fakt marťani:-)..ale abych to nezlehčovala, partner by přece měl umět přehodnotit svůj názor aby se doma líp dýchalo..nebo jak to ty ženské kolem mně dělají, že umí točit s těma chlapama aby nakonec dokázaly co chtějí???

  • K. L.

    Catlyy (1.12.2011 23:39) reagovat

    Zkušenosti nulové, bio otec se syna zřekl ještě před narozením a po něm také, měl psychické potíže, léčil se a měl v dětství ADHD a další poruchy. Syn zdědil vše a pár dalších věcí. Já to co se týče partnerství neřeším,jsem sama již skoro 5 let a nevěřím,že bych našla muže, který by to přijal a syna vzal za svého. Je to moc těžké. O ADHD se mluví spousta mýtů,spousta faktů se překrucuje, muži neradi přiznávají,že nemají "zdravé" dítě, jak píše paní siddi,takto to přesně vnímají... S manželem bych si opravdu promluvila, nejedná se jen o běžný problém,je to záležitost, která bude mít dlouhého trvání a musí tak synka brát. V tomto bych na "manžela" nebrala ohledy a trvala na tom,aby změnil svůj přístup,aby se snažil zjistit si nějaké informace, aby pochopil,že k němu takto nemůže přistupovat. Bude to dobré,snad ano...Faktem je,že někteří muži se přez to nepřenesou...ale někteří ano...a zvládnou to bravurně.:)

  • Lucie Svobodová

    Lu (1.4.2012 19:44) reagovat

    Tak takový manžel není. Už to jsou dva roky a změna žádná. Baví se se synem, jen když on uzná že se chová "dobře" jinak ho jen okřikuje...já vím, že by měl hledat jiný přístup, brát ho takového, ubrat z nároků na něj a podpořit ho, občas pochválit..tak málo ...ale u nás je to nemožné..čekám už ty dva roky a stále nic. A věřím že si nic nepřečetl i když mohl třeba tajně...aby by náhodou neustoupil..je to škoda. Učím se tak žít dokud to jde a pořád je lepší se v tom vztahu učit jak vycházet, než to vzdát a od problému utéct. Dokud to jde, vydržím, myslím že sama poznám, kdy mi to za to nebude stát. Ale děkuju za reakci..a přeju hodně štěstí

  • Martina Frouz V.

    Martina (27.1.2012 11:54) reagovat

    To co tady čtu, je jako bych to psala sama. Taky jsem podruhé vdaná, manžel je pro mou dceru nevlastní otec. Všechno odmítá, moje výchova je špatná, nic si nepřečte a ještě mě tím zesměšňuje. Jenže život není tak jednoduchý, aby bylo možné všechno hodit za hlavu a dělat jen to co chci. Nejsem žádné "milionářu" abych se mohla zařídit jen podle toho co vyhovuje mojí dceři. Snažím se jí chránit, chodíme spolu na terapie a ona je dnes ve svých 14 letech sociálně na takové úrovni, o které se mému muži nikdy ani nebude zdát. Prostě má ho na háku, ona ví, že on nemůže překročit sám sebe, ona je nad věcí, on se topí ve své jízlivosti. Jenže i přes tyhle nedostatky ho mám ráda, nikdo není dokonalý a v tomhle případě, dcera má u mne podporu, a v podstatě roste na jeho chybách. Je to její škola do života.

  • Lucie Svobodová

    Lu (1.4.2012 19:38) reagovat

    Tak to Vám oběma fandím. Děkuju za reakci. Já na biofeedback chodím se synkem už pro ten pocit, že něco pro něj dělám, i když jsem četla Vaší reakci na biofeedback, pořád doufám, že k něčemu je, když už je to tak drahý. A jinak s manželem pořád jsem, mám ho ráda ale musím si přiznat, že po tomhle všem už mnohem míň..pořád dokola odpouštět a vidět jen to dobrý je někdy těžší, ale snažím se. A taky si říkám, že syn se na něm učí, že je to tvrdá škola a vyroste z něj úžasnej chlap. A že to třeba manžel jednou pochopí..jsou to dva roky a je to neměnné, žádná změna..připadám si jako ve škole. Jak dítě chránit, kdy to přeháním, kdy se o čem zmínit..atak dál..

  • Martina Frouz V.

    Martina (4.5.2012 14:19) reagovat

    Chápu to, my se taky často "rozvádíme". Můj manžel je totálně přesvědčený, že on jediný má pravdu. Není to s ním jednoduché, chová se jako 5 leté dítě. Často si říkám, že to už nevydržím, ale potom to zase přejde. Ale na to se nelze spoléhat, buduji si "plán B". Já vím, že to zní hrozně, jenže někdy je to s ním ještě hroznější. Mám ho zatím ráda, on má rád mě... Už jsme spolu 6 let. Držím palce :-)

  • Lucie Svobodova

    Lucie Svobodova (9.3.2014 22:23) reagovat

    Paní Martino..jak jste na tom Prosím nyní? ? Pořád stejný s manželem? ? U nás je to horší. .Manžel se synem už 4 měsíce nemluvi..neodpoví ani na pozdrav...jaky je Váš plán B? ? I když miluji oba..už se mi doma spatne zimě. .není to o mně ale asi už nemám jinou možnost. Nechci se zhroutit ..nejde to přijmout zcela..asi končím. .jen nemam kam jít s dvěma detma

  • Jiřina Řezníčková

    s proudem (10.3.2014 15:32) reagovat

    Poslední příspěvek Martiny na toto téma je 2 roky starý. Myslím, že už to neřeší, nejspíš se rozvedla. Byl by Váš muž ochoten si přečíst nějaký leták o projevech ADHD? Možná by pak pochopil, že za to nikdo nemůže a nesnažil se hodit vinu za špatné rodičovství na Vás. Musíme se s tím holt naučit žít všichni a spíš pomáhat, než pátrat a trestat. Cvičit, najít si kamarády s podobnými problémy.... Kdyby si uvědomil, že jsou i horší případy? Takhle bez komunikace se nic nevyřeší. Jenže kritizováním si také nepomůžete. Jedním s psychologických šidítek je rozebrat si problém na papíře a napsat si odpověď sama, kterou bych chtěla slyšet, aby mě psychicky zvedla. Každopádně chlapy na nějaké dlouhé rozebírání situace nejsou z principu. Co se ho zeptat, co vlastně chce on, omluvu, hodinu denně spát, rozvod,? Hlavně se nenechat emočně vytočit. Každej chlap něco má :-). Pokud to není tyran a alkoholik, tak to třeba ještě půjde. Hodně štěstí. Jiřina

  • Lucie Svobodova

    Lucie Svobodova (16.3.2014 21:31) reagovat

    Děkuju za odp. Jiřinko, máte pravdu, bez komunikace to nejde, ..hledám, čtu, rozebírám sebe...hledám chyby i u sebe..no nejzajímavější odpověď, která se mi dostala byla tato: Tolerováním špatného chování někoho v blízkém okolí..v rodině..vlastně přebírám i zodpovědnost .. a to nechci, nesouhlasím a nemohu v tom pokračovat. Už mě to vysálo a nevím co bude..ale vím, že si zasloužím víc. I mí synové. Manžel je úžasnej chlap, umí všechno, postará se o všechno..ale nemám psych. oporu, jsem vlastně už sama..jen to moc bolí to skončit..

  • Jiřina Řezníčková

    s proudem (26.3.2014 9:42) reagovat

    četla jsem knížky od Phd. Graye, že pokud je žena ve stresu, tak muž to může zachránit jen tak z 10%, důležitější je v tomto případě kamarádka. Muži potřebují jednoduché instrukce, jako, podrž mě v náručí, abych se uklidnila a vybrečela, pomůže mi to víc než 10 hodin diskuse. Pokud si o něm ještě myslíš, že je užasný, tak možná by bylo dobré zapracovat na manuálu. A říci si o konkrétní pomoc příjemným způsobem. Chlapy jsou opravdu jiní a nemužeme po nich chtít nemožné. Nebo si opravdu myslíš, že by Vám bylo bez něj líp?