Srovnání výuky dětí s ADHD: ČR a zahraničí

Dobrý den, srovnávám přístupy českých škol k výchově a vzdělávání dětí s ADHD se zahraničními školami. Ráda bych tu tedy rodičům dětí s ADHD položila několik otázek. Za každou odpověď vám budu nesmírně vděčná. Mým cílem je zjistit, jestli by to u nás nešlo ještě lépe, než to je. 1. Jak se naplňuje integrace dětí s ADHD do školního systému ve Vašem konkrétním případě? Jaké podmínky jsou ze strany pedagogického personálu za tímto účelem vytvářeny? Jakým způsobem jsou vytvářeny podmínky pro úspěšnou výchovu Vašeho dítěte? 2. Jak vypadá ve Vašem případě konkrétně spolupráce školy, resp. zainteresovaného pedagogického personálu s rodiči při edukaci Vašeho dítěte? Co považujete za pozitiva, silné stránky? Navrhovali byste něco změnit (pokud ano, popište, co konkrétně)? 3. Považujete stav školství v naší zemi, ve Vašem konkrétním případě, za obecně dobrý a připravený ke zdárné integraci žáků s ADHD do edukačního procesu?

Reakce

  • Dana Liptáková

    balmax (12.3.2011 13:07) reagovat

    Moje zkušenost je nedobrá,letos jsem byla se svým ADHD synem u zápisu a přístup učitelek mě doslova zazdil.Přečtená diagnoza,,syn ji má od 3 let,,je nezajímala,bylo mi řečeno,že můj syn je nevychovaný a do školy nepatří,výchovným poradcem mi bylo dokonce řečeno,že je syn mentálně zaostalý a pokud se v dalším roce nesrovná pošlou ho po dvou měsících školní docházky zpět do školky nebo rovnou do pomocné školy.To,že úzce spolupracuji již 2,5 roku se školkou,která mimochodem patří ke škole je vůbec nezajímalo ani o tom nevěděly a vědět nechtěly.Panem ředitelem mi bylo následně sice velice slušně přesto nepochopitelně sděleno,že mám syna umístit na jinou školu,že by se mu učitelky nevěnovaly tak jak by měly,že na to škola nemá ani prostředky ani možnosti a že ho mám dát mezi,,své,,. Syn je velice chytrý,inteligenci má vynikající,spolupráce se školkou a SPC naprosto bez chyby.Sice žijeme v 21.století ovšem naše školství tomu jaksi neodpovídá a těchto dětí se rychle zbavuje.Učitelkou mi bylo u zápisu řečeno,joooo takový děti jsme tu taky měli a to známe moc dobře,poradili si s nimi tak,že je dostali ze školy pryč. Takže toto je můj první a bezvadný kontakt se školou,do které syna v žádném případě neumístím,myslím,že takové jednání a takový přístup by snad měl být i někde zveřejněn,protože tato škola s takovýmto přístupem dlouho neobstojí.

  • Marie Nováková

    sluníčko (26.12.2011 23:22) reagovat

    Dobrý den měly sme podobní názor školy nakonec jsem dala odklad.první třída na běžný základní škole ale jelikož jsem si nebyla jistá jestly máme sluchovou vadu atd.oslovila jsem zakladní školu s poruchama učením a chováním.Doufám že jsem udělala dobře i když otom pohybuji

  • Ivana Ch.

    Ivana (15.3.2011 12:16) reagovat

    Moc Vám děkuji za reakci, Váš názor bude určitě součástí mého výzkumu. Díky.

  • Pavla Smirakova

    pavla (22.3.2011 18:55) reagovat

    Dobrý den, z Vašeho článku je mi velice smutno. My jsem bilingní rodina žijící v zahraničí. Dcera nastoupila letos do 1. třídy (tady je nástup školní docházky na začátku kalendářního roku), je to ve stejné budově jako její bývalá školka. Ono tady se dítě vzdělává od 1,5 roku až do ukončení povinné školní docházky vlastně v jedné budově, tedy jedné škole s jedním vedením a v podstatě se stejnými vyučujícími. - Tím chci říct, že učitelé dítě znají, nejde do nového prostředí, pouze se posune o jedny dveře a tam je paní učitelka, která ho zná, i když před tím neučila. Všichni se tu znají jmény, takže odpadá i formální zápis, protože dítě si nese sebou hodnocení velmi obšírné (slovní) a tam si to může paní učitelka znovu nastudovat nebo se zeptá kolegyně ve vedlejších dveřích, kam před tím dítě chodilo. Většinou se ale nic takového neděje, protože jak říkám, paní učitelka dítě zná, protože některé aktivity jako třeba "sportování" (které je na programu denně) má první třída dohoromady s předškoláky na hřišti. Ve školce i ve škole akceptovali poruchu ADHD u dcery velmi rychle a přestože o ní nic nevěděli, byli velmi ochotní, když jsem jim na internetu nakoupila knihy a brožury a věnovala je škole. Vše si nastudovali a sami (jako škola ) nakoupili spoustu další literatury na téma. K tomu existuje spousta knih, které jsou určené do třídy, kde se čte, dětskou formou, o tom, proč je to dítko s ADHD takové jaké je a jak mu můžou ostatní spolužáci pomáhat. (Ono přece, když se někdo narodí s fyzickým handicapem učíme ostatní děti mu pomáhat, akceptovat a přijat jako kamaráda atd... Když se narodí dítě s poruchou v oblasti neurologické je třeba provádět naprosto stejnou osvětu) Nesmím ale zapomenout na to, co jsem chtěla říct hned na začátku a to je fakt, že když jsem dceru zapsala tehdy do školky v cizině (měli jsme za sebou i půl rok v české školce) zjistila jsem, že oni tam vše dělají tak, jak říkají knihy, prostě osobní přístup, každé ráno paní učitelka obejme každé dítě a řekne mu, jak ho má ráda, když zlobí, tak žádné řvaní, pouze je na nezbytnou dobu vyloučeno z kolektivu (třeba se musí jít uklidnit z hřiště do čtecího koutku a až samo uzná, že je v poho, může se připojit k ostatním), dítě se nestigmatizuje, trvá se na omluvě, atd... Ty knihy, co jsem jim dala byly vlastně jenom aby věděly, co to je ADHD, ale i bez toho to tam fungovalo už předpisově. Chci ještě dodat, že dcera byla i letos na zápisu v ČR, protože ji nechci ubrat možnost, aby se sama jednou rozhodla, kterého školství využije. (Samozřejmě škola bude probíhat formou domácího vzdělávání)...

  • Ivana Ch.

    Ivana (24.3.2011 11:11) reagovat

    Prosím, ve které zemi to takhle funguje? Díky za odpověď. Ivana

  • Pavla Smirakova

    pavla (25.3.2011 2:42) reagovat

    Žijeme v Brazílii, kde dcera navštěvuje Kanadskou soukromou školu.

  • Dana Liptáková

    balmax (23.3.2011 0:21) reagovat

    Pavli já vám skutečně ze srdce závidím.Byli jsme na doporučení SPC ve Středisku výchovné péče,to co následovalo bude pro vás znít jako horror.Sotva jsme vlezli do dveří na syna se jen hulákalo,ADHD je pro ně ,,stav,,.Byla mi přislíbena pomoc formou skupinové terapie,ale nakoec to dopadlo tak,že se žádná nekonala,terapeutka přišla do školky,diagnozu úplně odsunula,řekla že je syn nepřizpůsobivý a začla vymýšlet trestmvymyslela,že vždy když syn po sobě ve školce neuklidí hračky mají mi učitelky hned zavolat a mám ho ze školky odvést pryč.Koukala jsem na ní jako blázen,viděla syna všehovšudy 4 hodiny a dokonce i narušila mé dobré vztahy se školkou.Trest jsem zamítla a spolupráci,která ještě ani pořádně nezačla okamžitě ukončila.Bohužel ve školce nyní odmítli spolupracovat s tím že nesmí dítě do ničeho nutit,když nechce něco dělat musí ho prý nechat být.Nevěřím,že se nám mohlo něco takového stát,bylo mi řečeno,že pokud se syn nezlepší budu si ho muset učit sama nebo mi ho umístí do diagnostického ústavu,propána krále jak je tohle řešení jednodušší než se trochu namáhat a pomáhat.

  • Jana Slezáčková

    slepenina (23.3.2011 19:07) reagovat

    U nás to bylo tak, že dcera nastoupila už do logopedické školky a do třídy s dětmi, které měly i jiné poruchy a i pak menší počet dětí ve třídě. První rok chodila jen na dvě hodiny a dvakrát týdně a postupně se zvyšovala její návštěvnost ve školce, nemůžu říct, že tam by byl problém. Do školy nastoupila s ročním odkladem a při zápisu jsem informovala, že má ADHD. Nastoupila do první třídy a po dohodě s paní učitelkou a PPP jsme ji začala učit dvě hodiny doma, mezi mnou a paní učitelkou byl velmi dobrý vztah a měla ponětí co to vše obnáší. Od třetí třídy začala chodit do školy zas bez středy a vždy mi paní učitelka napsala jaké učivo mám s dcerou probrat a věřila mi, že vše zvládnu. Někdy jsem musela s dcerou psát doma i písemky a tak jsme pak i paní učitelce řekla, co vypracovala úplně sama nebo s pomocí. Zlom nastal v páté třídě, od první měla doporučeného ped. asisstenta a nikdy na ni nezbyly peníze, v páté jsem si platila osobního asistenta, který se s ní učil ČJ a učitel ho nesnesl ve třídě a byli vystrnaděni do kabinetu. Musím tedy říct, že to už nebyla ta původní učitelka, měla ji jen do čtvrté třídy. Pak nastal zlom a byla jsem tlačena ze strany školy na přeřazení do speciální školy a jelikož jsem z učitelské rodiny věděla jsem jak by to dopadlo, kdybych si trvala na svém a tak ji přeřadila. Ještě musím dodat, že mi bylo řečeno ze strany některých učitelů, pokud by měla původní učitelku po celou školní docházku tak by školu zvládla. Proto říkám, že ve škole nejsou učitelé, kteří by byli vzdělaní v problematice ADHD a byli ochotny něco pro takové děti udělat až na tu jedinou vyjímku. Také jsem kupovala knížky a ty první paní učitelka si je velmi ráda přečetla.

  • Dana Liptáková

    balmax (23.3.2011 22:56) reagovat

    Bohužel je to tak,v naší republice tyto chytré a i nadané děti končí ve speciálních školkách a školách,přitom tam nepatří.Školy se těchto dětí zbavují a nevidí přitom,že se zbavují opravdu chytrých dětí,vidí jen to,že se ,,nechovají,,podle všeobecných regulí a tudíž se jimi odmítají zabývat.Pro děti samotné je to neskutečná zátěž,protože ony by chtěly být jako ti druzí a nedokáží to ovlivnit.Je to také v tom,že je málo rodičů ,,bojovníků,, když je začne škola odmítat raději se stáhnou a většinou je k tomu škola donutí právě přes dítě,které je ve škole tak diskriminováno,že žádný rodič nesnese už ten pohled na to jak nerado do školy chodí,Je s podivem,kolik učitelů se pak diví,že to nesnesitelné dítě,které nemohli vystát a rodiče byli podle nich neschopní ve výchově,kolik se jich diví že takové dítě vystudovalo bez problémů vysokou školu--námět k zamyšlení.Otázka zní,udělá s tím někdo něco a jak dlouho to bude trvat,myslím,že když se ,,nezačneme stavět na zadní,,my rodiče nic moc se nezmění.Školení učitelů je sice hezká věc,ale v realitě je snazší na takové školení zapomenout a rodiče i jejich děti odmítat.

  • Jana Slezáčková

    slepenina (2.6.2011 17:32) reagovat

    http://www.petice.net/petice-za-zlepseni-podminek-na-zakladnich-skolach-pro-deti-se-specialnimi-vzdelavacimi-potrebami-a-pro-deti-s-postizenim Tady jsme to nějak s maminkami co jsme v kontaktu popsaly, situaci ve školství s postiženými dětmi.

  • Dana Liptáková

    balmax (6.6.2011 1:20) reagovat

    dala jsem si petici na Blog,myslím si,že stojí za to ji tam mít.

  • Daniela Hrdličková

    Dajdule (15.11.2011 22:27) reagovat

    Bohužel musím potvrdit fakt, že se školy snaží těchto dětí zbavit. Letos syn začal chodit do první třídy odkud ho paní učitelka již v říjnu chtěla vrátit do školky. Jelikož jsem nesouhlasila (syn plynule čte, počítá atd.) byli jsme odesláni do PPP a syn byl diagnostikován jako mimořádně nadané dítě s ADHD. S PPP i se školou spolupracuji a myslím, že se moc snažíme. Při mé poslední návštěvě u paní ředitelky mi bylo řečeno, že buď se syn do pololetí zklidní a nebo by pro všechny bylo lepší si najít školu kde je ve třídě málo dětí. A to má tato ZŠ v referencích spolupráci s projektem EU "nadané dítě"

  • sarkso sarkso

    sarkso (17.11.2011 17:20) reagovat

    I my máme podobnou zkušenost, syn je mimořádně nadaný s ADHD a letos nastoupil do první třídy do ZŠ,která má také projekt EU pro nadané děti- dokonce třídy pro nadané zvlášť s malým počtem dětí. Nakonec jsme po měsíci přestoupili dojiné ZŠ, která to také umí s nadanými dětmi a navíc i se specifikckými potřebami. Ve škole pro nadané byl syn "problémový", dělal chyby v testech a to by neměl jako nadaný dělat. Takovou perfekcionistickou školu jsme tedy pro syna nechtěli a zároveň i učitelka si všimla jeho ADHD, který byl ve třídě s 11 dětmi problém. Každý týden mi učitelka sdělovala, co syn udělal špatně, co neumí a co se musíme doučovat. I když jsme měli zprávu z PPP, že má tkaovou diagnózu a že je třeba ho podporovat a dělat i přestávky, aby se sžil se školou. Zvyšovat mu jeho malé sebevědomí... Všechno bylo špatný, přestup na jinou ZŠ byl nutný. Teď je to v pořádku. ze začátku jsem byla trochu nervózní, kdy přijde upozornění a světe div se je to v pořádku. Všem přeji, aby natrefili na báječnou paní učitelku, která bude podporovat dítě a vidět jeho dobré stránky. Je pravda, že škola chce mít jen bezproblémové děti, ale ty děti kteří ty problémy mají- kam by tedy měli chodit? Do speciální školy, i když mají IQ nad 130? Jde vždy jen o přístup daného pedagoga a přístup rodičů. Nedejte se! Chce to sice velké úsilí, ale stojí to za to!