Výuka žáka s ADHD z pohledu učitele aneb s čím zápolíme

Vyučuji na prvním stupni základní školy, momentálně ve třetí třídě. Když jsem tuto třídu přebírala, věděla jsem, že jeden žáček má ADHD. U druhého byla tato porucha zjištěna až nedávno. Pokusím se přiblížit, s čím a jak zápolíme a jak s žáky pracuji.

 

Už od první chvilky v této třídě mi bylo jasné, že výuka zde nebude jednoduchá a že bude důležitá jak spolupráce s rodiči, tak i můj přístup k tomuto chlapci a zvolené metody výuky a výchovy. Ještě podotýkám, že třídu jsem pod svá křídla převzala v loňském školním roce a jsem jejich pátá učitelka. V první třídě se jim vystřídaly dvě, z nichž jedna odešla do školy v místě svého bydliště a druhá paní učitelka, důchodkyně, u nás byla na zástup do konce školního roku. Ve druhé třídě první paní učitelka odešla v pololetí a po měsíci a půl se psychicky zhroutila druhá paní učitelka. Prý z dětí v této třídě.

Protože v této škole učím již deset let a děti mě znají, domluvila jsem se s vedením školy, že si je vezmu já. Třída byla naprosto rozhozená, děti si dělaly co chtěly, neměly pevná pravidla a řád. Uznáte sami, že toto zamává i s klidným dítětem, natož pak s dítkem s ADHD.

Zpočátku jsem zkoušela všechno možné i nemožné, ale děti nereagovaly na zvonění ani na to, že jsem vešla do třídy. Dalo práci, než si zvykly na pravidla, ale postupně se mi je podařilo zpracovat a zjistila jsem, že jsou vlastně hrozně fajn.

Zvykly si na to, že se mají hlásit, že mají svá místa, že nemají skákat nikomu do řeči. Ale ouha. Třem chlapcům se stále nedařilo některá pravidla dodržovat.

Vykřikovali, bavili se hlasitě v hodině i na dálku, skákali mi do řeči a odpovídali, aniž bych je vyvolala. Ostatní děti to samozřejmě vyrušovalo.

Jeden chlapec z těchto tří ADHD netrpí. U toho šlo o návyky z domu a příliš volnou výchovu. Další dva jsou ti, o kterých se chci rozepsat.

Paní učitelka přede mnou na ně prý neustále křičela, hlasitě je napomínala, nadávala, že jsou nevychovaní a opakovaně si zvala rodiče do školy. Ti už z tohoto přístupu byli nejen nešťastní, ale i otrávení.

Já jsem se snažila na klucích najít hlavně to dobré. Všimla jsem si, že jeden krásně kreslí a druhý se velmi zajímá o přírodu, hlavně o živočichy a má o nich opravdu skvělé znalosti. Tohoto jsem začala využívat. Chlapec, který krásně a rád kreslí, dostane v některých odpočinkových chvilkách ode mě úkol, aby nakreslil např. něco k tématu. Kreslí zvířata, techniku, vesmír, prostě cokoliv. Skutečně ale nádherně. Obrázek si vždy vylepím na zeď a moc ho za něj pochválím. Druhý chlapec nám nosí ukazovat různé živočichy a povídá nám o nich. Měli jsme nedávno ve třídě např. kudlanky nábožné. Rád s dědečkem rybaří, a proto třeba ve čtení smí číst o rybách a živočiších. Také ho vždy pochválím a ocením jeho znalosti.

Co si ale budeme povídat, kluci neudrží svoji pozornost dlouho. Mám vždy připraveny různé pracovní listy na koncentraci pozornosti a když se mi zdá, že chlapci potřebují v hodině pauzičku, dám jim na chvíli pracovní list, doplňovačku, početní omalovánku, hru se slovy, nechám je rozdat sešity nebo něco jiného, zahrajeme si na koberci nějakou krátkou hru apod.

Snažím se jim měnit činnosti a nechávám je protáhnout se.

Po víkendu jsou obzvláště upovídaní. Potřebují si s ostatními sdělit zážitky, což já chápu. Řeším to tak, že si v pondělí ráno sedneme do kroužku na koberec, postupně si podáváme náš třídní totem (kámen, který jsme si společně pomalovali) a postupně jeden po druhém povídáme, co jsme o víkendu zažili. Až si to sdělíme, jdeme pracovat.

Dalším takovým problémem u těchto dětí je neustálý nepořádek kdekoliv, hlavně na lavici. Stokrát můžete říkat, ať si uklidí, ale ony to prostě často nezvládnou. Tedy když je to řečeno obecně. Někdy u nich stojím a říkám jim postupně, co si mají kam uklidit. Např: „Teď vem pouzdro a dej ho do aktovky.“ Přesné a krátké pokyny, těm děti rozumí. Protože tito kluci měli neustálý nepořádek a neustálé hromady všeho možného na lavici i ve vyučování, vymyslela jsem si pro ně zlepšováček. Protože podle mě potřebují vědět, kde má která pomůcka svoje místo, nalepila jsem jim na lavici obrys papíru  A4 se šipkami. Na každé šipce mají napsáno, co na hromádku na tento obrys patří. Jsou to: učebnice, pracovní sešit, sešit, žákovská knížka a pouzdro. Další dvě šipky vedou do lavice a k aktovce. Na nich mají vypsáno, co tam patří. Vše je hezky barevné a v horní části lavice se na kluky směje smajlík, který jim říká: „Ukliď si své věci!“

Jak už jsem se zmínila, velice důležitá je spolupráce s rodinou. Ta u nás naštěstí funguje velmi dobře. S rodiči jsem ve spojení a jsme domluveni, že jim dám každý pátek krátkou zprávou v e-mailu vědět, jak se chlapec choval celý týden, jaké měl úspěchy a neúspěchy. Podle toho mu pak rodiče zařídí víkend. Buď krásný nebo méně příjemný. On tedy ví, že rodiče budou v pátek vědět všechno, co se ve škole dělo a ví, co má od rodičů čekat. Jsou opravdu důslední. Za hezké chování chlapce pochválí, vezmou na výlet, prostě mu udělají bezva víkend, ale když se nechová jak má, což on sám dobře ví, pak má doma nějaký zákaz, trest, nebo musí více pomáhat a méně se bavit. Pravidla má tedy nastavena a rozumí jim. Naštěstí nejsou tito kluci, které učím, zákeřní a zlí. Rodiče i já se je snažíme vychovávat tak, aby věděli, co je dobré i špatné, co si nesmí dovolit a co by naopak dělat měli. Umí pozdravit, omluvit se, poděkovat a dokonce pochválit spolužáky. V kolektivu jsou oblíbení.

Velmi se mi osvědčilo posadit je pryč od okna a co nejblíže k tabuli. Jsou pryč od rušivého zdroje a nedívají se z okna a navíc jsou se mnou v blízkém kontaktu. Potřebují, abych jim např. pokyny vícekrát zopakovala, častěji jim poradila nebo jen připomenula, co mají dělat. Sami mi pověděli, že se jim tam pracuje moc dobře.

Těmto klukům se hlavou honí množství různých myšlenek a občas se ve vyučování zničehonic zeptají na věc, která s učivem vůbec nesouvisí. Nenadávám jim. Buď odpovím pohotově a připomenu, co teď mají dělat, s tím, že si o tom povíme později, nebo jim prostě slušně řeknu, že na toto téma se pobavíme, až budeme s prací hotovi.

Když mně nebo jinému skáčou do řeči, řeknu jim vždy klidně, že teď mluví někdo jiný a oni musí počkat. Nejen oni, samozřejmě, ale i ostatní. S dítětem, které se na něco ptá, udržuji kontakt a neodpovídám zmateně na všechny strany. Když je někdo neodbytný a stále na mě mluví, když právě mluvím s někým jiným, pokynu mu tiše rukou a řeknu: „Musíš počkat, teď mluví např. Jana.“ Ví, že se mu budu věnovat, ale až dořeším jednu věc. Nelze odpovídat všem naráz.

Je pravda, že ne vždy jde všechno jako po másle a že vyučování v takové třídě je velmi náročné. Je potřeba mít pevné nervy, být důsledný a dodržovat pravidla. Jít dětem příkladem a dohlédnout, aby pravidla dodržovaly i ony. Hlavně je ale důležité být lidský. Každý jsme nějaký. Všichni máme své chyby. Každý jsme v něčem dobrý, v něčem pak méně. Pokud přistupujeme k dětem lidsky a bereme je takové, jaké jsou, se všemi jejich chybami a omyly, pokud se o ně zajímáme a nedáváme jim najevo, že my jsme autorita a ony nic, je to velmi dobře a v kladech se nám to vrátí.

Ve výchově i vyučování jde přece o dítě. Jde o to, vychovat z něj dobrého samostatného člověka, který se v životě neztratí a najít v něm to nejlepší, co v sobě má. Co se týká vědomostí, jde o to, vytáhnout s naší pomocí z dítěte to, co umí a zvládne a ne se ho snažit nachytat na tom, co mu nejde.

U dětí s ADHD je nutné pochopit jejich poruchu a snažit se jim stále vytvářet podmínky vhodné pro jejich práci.

Bc. Andrea Chludilová, ZŠ a MŠ J.Á.Komenského Žeravice, a.chludilova@centrum.cz


 

Další články v rubrice

  • roosveltova.jpg

    Střední škola v Brně i pro žáky s ADHD

    Škola umístěná v nádherném prostředí nabízí uchazečům o studium široké možnosti v 16 rozmanitých oborech vzdělání. Jedná se především o maturitní obor Obchodní akademie, dvouletou Obchodní školu, ale i celou řadu řemeslnně zaměřených oborů, jako jsou brašnář, mechanik elektronických zařízení, zahradník, košíkář, výrobce bižuterie apod.

  • zidle_dite-small.jpg

    „Děkuji, já si své dítě zvládnu. Znám jej.“

    ADHD se začíná brát vážně. Nejenom zkušenosti nás, jako provozovatelů tohoto portálu ukazují, že rodiče dětí s ADHD opravdu potřebují informace, zkušenosti a rady. Z tohoto důvodu na konci října proběhla schůzka rodičů dětí s ADHD, kterou zorganizovala Bc. Monika Farkašová společně s neziskovou organizací Kotec, o.s. Za schůzkou se v následujícím článku ohlíží přímo organizátorka.

  • cl-ucitelka-trida.jpg

    Rady pro pedagogy: jak ve třídě pracovat s hyperaktivním dítětem

    Pokud máte podezření, že ve třídě pracujete s hyperaktivním dítětem, je potřeba si o tom v první řadě promluvit s jeho rodiči (aby u dítěte mohlo být ADHD diagnostikováno, musí projevovat příznaky ve více než jednom prostředí, tedy například ve škole i doma).

  • cl-holka-pise-ukol.jpg

    Posilování žádoucího chování u dětí s ADHD

    Následující kroky mohou pomoci zmírnit projevy ADHD a vylepšit chování a aktivity dítěte. S jejich pomocí dokáže dítě snáze plnit zadané úkoly – nejen ty školní.

  • Péče a výchova

    Nejprve je třeba si odpovědět na otázku, jsou-li vůbec rodiče sami schopni dítě s ADHD zvládnout?