Učebnicové příznaky ADHD – nepozornost, hyperaktivita a impulzivita – neodrážejí v sobě ty největší obtíže, kterými trpí každý jedinec, který tímto onemocněním trpí. Naše vnímání, emoce a motivaci ovlivňuje celá řada vnějších vlivů, které lidé s poruchou pozornosti neumí správně zpracovávat a zhoršují tak projevy ADHD.
Pro správnou psychiatrickou diagnózu se uvádí 18 základních diagnostických kritérií pro ADHD. Lékaři je používají k identifikaci příznaků, pojišťovny k určení krytí a vědci k určení oblastí, které mají smysl studovat.
Problém je, že tato kritéria popisují pouze to, jak ADHD ovlivňuje děti ve věku 6–12 let. Známky ADHD u dospívajících, dospělých a starších osob na druhé straně nejsou tak dobře známé a prozkomané. To vede často k nesprávné diagnóze, nedorozumění a neúspěšné léčbě dospělých jedinců.
Většina lidí, včetně lékařů a učitelů, má jen nejasné znalosti o tom, co zkratka ADHD znamená. Předpokládají, že se to rovná hyperaktivitě a špatnému soustředění, většinou u dětí. Není to však tak jednoduché.
Když se zeptáme jinak: „Co mají všichni lidé s ADHD společné, co naopak lidé bez ADHD neprožívají?“ objeví se odlišná sada příznaků, kterým by se odborná veřejnost měla také věnovat.
Z této jiné perspektivy se objevují tři definující rysy ADHD:
1. Nekonzistentní pozornost
2. Emoční vzrušivost
3. Přecitlivělost na odmítnutí
Nekonzistentní pozornost
Co je to nervový systém založený na zájmech? Přes své jméno ADHD ve skutečnosti nezpůsobuje nedostatek pozornosti. Ve skutečnosti je to spíše nekonzistentní pozornost, která je aktivována pouze za určitých okolností, v případě velkého zájmu.
Lidé s ADHD často říkají, že jsou schopni hypersoustředení, pokud o něco mají opravdový zájem. Stav hyperfokusu – intenzivní soustředění na konkrétní úkol, během kterého má jedinec pocit, že může dokázat cokoli. Ve skutečnosti se může tak soustředěně soustředit, že dospělý s ADHD může ztratit pojem o čase, pokud se věnuje něčemu, co ho zaujalo. Tento stav jim nenavodí ani naštvaný šéf, ani učitel, ale spíše neobyčejný zájem, konkurenční boj, novinky, nebo pocit naléhavosti a časový přes před koncem deadlinu. Nervový systém ADHD je založen spíše na zájmech a vášni než na důležitosti nebo prioritách.
Efektivní plán správy ADHD vyžaduje tři části:
léky na vyrovnání neurologické nevýhody
doplňky stravy a zdravý životní styl
sada pravidel, která vás naučí, jak se lépe soustředit
Stimulační léky jsou velmi dobré k tomu, aby zabránily tomu, aby se mozek ADHD snadno rozptýlil, jakmile se zapojí, ale nepomohou vás k plnění daného úkolu „dokopat“. Doplňky stravy a dostatek pohybu vám pomohou kompenzovat vnitřní tenzi a stres, které od plnění důležitých úkolů odvádí pozornost. Pomohou vám také k lepšímu spaní, to znamená, že budete mít více psychických sil.
Nejdůležitější je však objevit ten správný systém organizace a plánování. Na internetu je spousta rad, jak lépe plánovat a organizovat čas, jsou však nastaveny na „neurotypické mozky“, které jsou schopny rozpoznat důležitost jednotlivých úkolů a uspořádat si je podle priorit. Každý, kdo trpí nedostatečnou pozorností, by si měl s pomocí odborníka vytvořit vlastní „uživatelskou příručku“ pro svůj mozek, která jim pomůže k lepšímu tahu na branku při plnění každodenních povinností.
Neexistuje univerzální návod. Rozptyl poruch pozornosti je široký a každý jedinec trpící ADHD má trošku jiné potíže.
Emoční vzrušivost
Většina lidí očekává, že ADHD vytvoří viditelnou hyperaktivitu. K tomu dochází pouze u 25% dětí a 5% dospělých. Zbytek zažívá vnitřní pocit napětí, vzrušení, rozčilení a tenze. Pocity takových osob bývají nejčastěji:
…Cítím se pořád napjatý, nemohu se nikdy pořádně uvolnit, ani u sledování TV mi hlava nedá pokoj. Nemohu večer vypnout mozek, abych v klidu usnul, mám potíže se spaním, ráno jsem rozmrzelý a nevyspalý a pak je pro mě celý den těžké plnit i banální úkoly…
Lidé s ADHD mají myšlenky plné vášní a emoce, které jsou intenzivnější než u průměrného člověka. To znamená, že štěstí i kritiku můžete zažít silněji než vaši vrstevníci a blízcí.
Děti s ADHD vědí, že jsou „jiné“, což se málokdy považuje za dobrou věc. Mohou si vytvořit nízkou sebeúctu, protože si uvědomují, že se nedokážou soustředit a dokončit to, co začnou. Pocit, že jsou k , je může provázet až do dospělosti, protože se zakoření tvrdé interní dialogy nebo jim zní v uších kritika ostatních.
Lékaři jsou vyškoleni v rozpoznávání poruch nálady, nikoli zvýšené intenzity nálad, která přichází s ADHD. Mnoho lidí s ADHD má nejprve nesprávnou diagnózu poruchy nálady. Dospělý v průměru navštíví 2 až 3 lékaře a projde 7 antidepresivními testy, než mu bude správně diagnostikována porucha pozornosti.
Poruchy nálady jsou charakterizovány náladami, jež se objevují odděleně od událostí v životě člověka, a často trvají déle než dva týdny. Nálady vytvořené ADHD jsou téměř vždy vyvolávány událostmi a vnímáním a vyskytnou se velmi rychle. Jsou to normální nálady, které se objevují u kohokoliv z nás, liší se svou intenzitou. Když je člověk s ADHD šťastný, je až manický, kdežto když se rozčílí, mnohdy létají věci vzduchem. Stejně tak depresi jedinci s poruchou pozornosti prožívají hůře, než lidé bez poruchy. Mnohdy jsou jejich deprese natolik silné, že spáchají sebevraždu.
K potlačení pocitů hanby a nízké sebeúcty potřebují lidé s ADHD podporu od blízkých, kteří věří, že jsou šikovní a hodnotní lidé. Může to být rodič, starší sourozenec, učitel, trenér nebo dokonce laskavý soused. Kdokoli si myslí, že jste dobří, sympatičtí a schopní i přes to, že se něco pokazí. Tento životní kouč a přítel k vám musí být upřímný, protože lidé s ADHD jsou skvělí při detekování lží. Popřemýšlejte, kdo při vás stál, i když se celý svět obrátil proti vám, a kdykoliv si nebudete vědět v životě rady, tohoto přítele oslovte a požádejte ho o radu.
Přecitlivělost na odmítnutí
Dysforie je intenzivní zranitelnost vnímání – ne nutně reálná – odmítnutí, škádlení nebo kritika důležitými lidmi ve vašem životě může u vás způsobit i záchvat paniky a úzkosti, pokud máte ADHD. Odmítnutí způsobuje extrémní emoční bolest, kterou může také vyvolat pocit selhání nebo nedostatečnost – nesplnění vašich vysokých standardů nebo očekávání ostatních, na kterých vám záleží.
Je to primitivní reakce, kterou lidé s ADHD často obtížně popisují. Říkají: „Nemohu najít slova, která by ti řekla, jaké to je, ale nedá se to snést.“ Lidé často pociťují dysforii jako fyzickou bolest, jako by byli bodnuti nebo zasaženi přímo do srdce.
Tato intenzivní emoční reakce je ostatním lidem často skryta. Lidé, kteří tento pocit zažívají, o tom nechtějí mluvit kvůli studu, který pociťují kvůli nedostatku kontroly, nebo proto, že nechtějí, aby lidé věděli o této intenzivní zranitelnosti.
Někteří lidé se vyhýbají odmítnutí tím, že se snaží vyhovět všem v okolí. Jiní se úplně odstřihnou a raději nedělají nic, aby nikoho nezklamali.
Co mohu udělat, abych zvládl citlivost na odmítnutí?
98-99% dospívajících a dospělých s ADHD potvrzuje, že je tento problém trápí. Pro 30% je právě tato potíž to nejhorší, co díky ADHD prožívají. Tento pocit obvykle nemizí ani při dlouhé psychoterapii, ani ho příliš neutlumí psychiatrické léky – nejčastěji používané jsou alfaagonistické léky (například guanfacin, či klonidin). Bohužel ´pouze asi jeden ze tří lidí pociťuje úlevu díky těmto medikamentům. U pacientů, u kterých tyto léky zaberou, se projevuje pocit úlevy, cítí se vnitřně více „v klidu“, nebo že je nerozhází, když něco neudělají podle představ jiných lidí. Situace, které by je dříve i rozplakaly a zranily, je nyní nevykolejí.
Autor: Richard Havlík