ADHD

Mozek s ADHD je jedinečný. Reguluje pozornost a emoce jinými způsoby, než by to dělal typický mozek. Je také velice kreativní, dobrodružný a citlivý. Chcete se dozvědět více o poruše, která stojí za deficitem pozornosti?

Snadno znudění, citliví na rozptýlení, kreativní a intenzivní. Pokud jste vyrostli s příznaky ADHD, je pravděpodobné, že se budete vždy cítit „jinak“. Zjistěte, jak si myslí člověk s ADHD! Důležité je pochopit, že jste jiní – ne nenormální. Někteří pacienti, trpící ADHD si občas připadají, jak kdyby sem na planetu Zemi spadli z jiné planety.

Většina dospělých s ADHD vždy věděla, že myslí jinak. Rodiče, učitelé, zaměstnavatelé, manželé a přátelé jim často říkali, že by se měli více snažit, být organizovanější, dávat více pozor, chodit včas a dát si život do pořádku.

Všichni s ADHD si tím prošli, dříve v hlubokém komunismu dostali nálepku, že jsou zlobiví, pomalejší, nebo prostě hloupí a jediným cílem vzdělávacího systému bylo, aby se přizpůsobili dominantní kultuře a stali „normálními“ jako všichni ostatní. Bohužel jim nikdo neřekl, jak to udělat. Nikdo neodhalil větší tajemství. Nikdo nechápal, že nikdy nedosáhnou chválihodných výsledků, bez ohledu na to, jak moc se snažili. Jediným výsledkem by bylo selhání, které by se zhoršilo obviněním, že nikdy neuspějí, protože ADHD v dospělosti znamená, že se nesnažili dostatečně tvrdě ani dostatečně dlouho. Tím velmi trpí sebevědomí nejen dospělých, ale hlavně dětí, které vyčnívají z kolektivu.

Zdá se divné nazývat ADHD stav poruchou, když tento stav přichází s tolika pozitivními vlastnostmi.

Lidé s nervovým systémem s ADHD bývají skvělými řešiteli problémů. I když se brodí se v problémech po kolena, které by všechny ostatní potopily, většinou najdou velmi jednoduché řešení své situace. Jsou to milí, sympatičtí lidé se smyslem pro humor. Mají to, co Paul Wender nazval „neúnavným odhodláním“. Když se zapojí do výzvy, řeší ji jedním přístupem za druhým, dokud problém nezvládnou.

Pokud bych mohl jmenovat vlastnosti, které by zajistily úspěch člověka v životě, řekl bych, že kreativita, nadhled a humor jsou v životě velké plus. I když se to nezdá, lidé s ADHD jsou velmi pilní a pracovití, je stojí velké úsilí to, co my „normální“ děláme zcela automaticky.

Hlavní překážkou v porozumění ADHD byl nevyslovený a nesprávný předpoklad, že jedinci s ADHD mohou a měli by být jako my ostatní.

Proč lidé s ADHD nefungují dobře v „normálním“ světě

Svět ADHD je křivočarý. Minulost, přítomnost a budoucnost nikdy nejsou oddělené a odlišné. Všechno je teď. Lidé s ADHD žijí ve stálé přítomnosti a těžko se učí z minulosti nebo hledí do budoucnosti, aby viděli nevyhnutelné důsledky svých činů. „Jednání bez přemýšlení“ je definice impulzivity a jedním z důvodů, proč se jedinci s ADHD mají potíže se učením ze zkušenosti a svých minulých chyb.

Znamená to také, že lidé s ADHD nejsou dobří v organizaci – plánování a provádění částí úkolu v určitém pořadí. Úkoly v neurotypickém světě mají začátek, střed a konec. Jednotlivci s ADHD neví, kde a jak začít, protože nemohou najít začátek. Neumí stanovit priority. Skočí doprostřed úkolu a pracují všemi směry najednou. Organizace se zdá nedosažitelným úkolem. Dobrá zpráva je, že se dá naučit. Ale chce to hodně moc trpělivosti.

Proč jsou lidé s ADHD na okraji společnosti

Lidé ve světě ADHD prožívají život intenzivněji, vášnivěji než zbytek populace. Mají nízkou prahovou hodnotu pro vnější smyslový zážitek, protože každodenní zkušenost jejich pěti smyslů a jejich myšlenek je vždy velmi intenzivní. Nervový systém ADHD je doslova ochromen životními zkušenostmi, protože vše. co se kolem nich děje, je intenzivní, hlasité a neustále v pohybu.

Nervový systém ADHD je zřídkakdy v klidu. Zvenčí přichází tisíce podnětů a mozek pacienta s ADHD je neumí správně třídit a odfiltrovat nepotřebné vjemy. Oni vlastně nemají deficit pozornosti. Naopak jejich pozornost je neustále ve střehu, bohužel reaguje na všechny i nedůležité podněty. Bouchnutí dveří u auta venku, pokud potomek s ADHD píše úkoly u okna, dokáže jeho pozornost rozházet na velmi dlouhou dobu. Kdežto díte bez poruchy toto bouchnutí dveří ani nezaregistruje. Žijí v neustálém hyperfokusu na celý vesmír. Hlavou jim běžně běží pět věcí najednou, jak kdyby na vás mluvilo pět lidí současně, velmi výjimečně jsou schopni něčemu věnovat trvalou, nerozdělenou pozornost.

Mnoho lidí s ADHD nedokáže detekovat senzorické vzruchy. Někdy to souvisí pouze s jednou smyslovou oblastí, jako je sluch. Tento jev se ve skutečnosti nazývá hyperacusis (zesílený sluch), i když narušení pochází z jiného z pěti smyslů.

• I sebemenší zvuk v domě brání usínání a přemůže schopnost ignorovat jej.
• Jakýkoli pohyb, bez ohledu na to, jak minimální, působí rušivě.
• Určité pachy, kterých si ostatní sotva všimnou, způsobují, že lidé s ADHD opustí místnost.
• I taková věc jako je žvýkání žvýkačky, cvakání tužkou, či hlasité mlaskání u jídla dokáže člověka s ADHD doslova rozčílit a vykolejit, protože velmi intenzivně vnímají jakékoliv zvuky. A neumí je odfiltrovat a tzv. vyignorovat.

Je to jejich normální svět. Součástí toho, jak se na ně pohlíží, je představa, že se liší, a že tento rozdíl je ostatními vnímán jako nepřijatelný. Je to součást jejich identity. Zkuste si představit, že na nádraží plném lidí a odjíždějících vlaků se snažíte číst knihu a něco se z ní naučit. Také by vám to nešlo…

Někdy může člověk s ADHD za krátkou dobu vyprodukovat spoustu vysoce kvalitní práce. Někteří lidé s ADHD využívají krize, které generují adrenalin, aby je zaujali a fungovali na 100 %. „Páni katastrof“ zvládají vysoce intenzivní krize s lehkostí. Pokud se někdo zvládne během jedné noci naučit látku za půl roku za jednu noc, vězte, že je to určitě student s ADHD. Žít od krize ke krizi je však velmi nemožné. Cena, kterou platí za svou produktivitu, je tak vysoká, že ji lze považovat za poruchy osobnosti.

Lidé s ADHD jsou tak frustrováni tajemstvím svého mozku, a přerušovanou schopností být v případě zájmu nadstandardně soustředěni, neustálými překážkami a neschopností organizovat důležité projekty, které jsou důležité . Není to tak, že by nechtěli věci splnit nebo že by nemohli úkol dodělat. Vědí, že jsou bystří a schopní, protože už to mnohokrát dokázali. Celoživotní frustrace velmi často poškodí jejich vědomí sebehodnoty, když od ostatních poslouchají, že jsou líní, neschopní, k ničemu a nepozorní. Velice často tak doprovodným příznakem ADHD bývají pocity selhání, úzosti, deprese a pokusy o sebevraždu.

V době dospívání porucha ADHD ustupuje do pozadí, navenek se zdá, že odeznívá, ale je v teenegerech stále a skryta. Projevuje se třeba tím, že nevnímají, co jim lidi vypráví, dělat věci dopředu, neumí se dostatečně uvolnit, mají problémy s usnínáním a se spánkem, které zase způsobují agresivitu, nervozitu, nebo alespoň vznětlivost.

Proč organizace lidem s ADHD uniká

Mysl ADHD je obrovská a neorganizovaná knihovna. Obsahuje množství informací v úryvcích, ale ne celé knihy. Informace existují v mnoha formách – jako články, videa, zvukové klipy, internetové stránky – a také ve formách a myšlenkách, které dosud nikdo nikdy neměl. Neexistuje však žádný katalog, či seznam a „knihy“ nejsou organizovány podle témat ani abecedně.

Každá osoba s ADHD má svou vlastní „mozkovou knihovnu“ a vlastní způsob ukládání tohoto obrovského množství informací. Není divu, že průměrný člověk s ADHD nemá přístup ke správné informaci v okamžiku, kdy ji potřebuje – neexistuje spolehlivý mechanismus pro její vyhledání. Důležité položky nemají pevné místo. Například:

Dítě s ADHD přijde domů a řekne mámě, že nemá žádné domácí úkoly. Sleduje televizi nebo hraje videohry až do večera. Pak si vzpomene ráno, že mělo úkol. Lhalo dítě vědomě rodiči, nebo si důležitost daného úkolu opravdu neuvědomovalo? Pro osobu s ADHD jsou informace a vzpomínky, které jsou v dohledu, mimo mysl. Její mysl je jako operační paměť počítače, bez spolehlivého přístupu k informacím uloženým na pevném disku. Protože lidé s ADHD nemají spolehlivé vnímání času, všechno se děje právě teď nebo vůbec. Spolu s organizačními problémy a potížemi při stanovení priorit (co je třeba udělat jako první; co musí přijít na druhém místě) musí existovat také koncept času. Musí se naučit, že nejdříve je třeba udělat věc v horní části seznamu a na celý úkol je třeba dokončit v určitém časovém limitu. Pro jednotlivce s ADHD je čas abstraktní pojem, velmi často nenosí ani hodinky.

Organizace, stanovování priorit, i věci dokončovat včas je třeba se v případě ADHD učit, ale není to nemožné. Pomohou vám týdenní i denní rozvrhy, zapisování důležitých deadlinů, musíte se naučit problém k řešení nakouskovat na určité části. A ty průběžně řešit, abyste dokončili daný úkol včas. Stojí vás obrovské úsilí, díky tomu, že váš mozek funguje jinak, ale stojí to za to. Jedině tak svět spatří vaše neotřelé nápady.

Nenechte si nikým namluvit, že lidé s ADHD jsou hloupí, ADHD je většinou spojeno s velmi vysokou inteligencí, jen je třeba ji naučit používat. Stejně jako když k počítači připojíte novou tiskárnu, musíte do něj nahrát software, který ji bude ovládat, i mozek s ADHD potřebuje trošku poradit, jak všechny informace, které se do něj valí, uspořádat.

Je to dřina, je to odříkání, někdy je třeba i medikace, ale ADHD není neřešitelný problém. Jen prostě se závodní formulí jezdíte po okresce. A potřebujete poradit, že je třeba v některých zatáčkách zpomalit…

Autor: Richard Havlík