ADHD

Ten stanoví předběžnou diagnózu zhodnocením chování dítěte v kombinaci s důkladným fyzickým vyšetřením a posouzením informací získaných od rodičů a učitelů. Kromě toho musí také vyloučit takové zdravotní problémy, jako jsou potíže se sluchem a zrakem, anémie, alergie, problémy se štítnou žlázou nebo s výživou a možnými vývojovými potížemi.

Diagnostiku ADHD pro neodborníka dále komplikuje řada dalších důvodů. Mnoho příznaků totiž může být způsobeno jinými situačními zátěžovými faktory či zátěží prostředí, nebo mohou být symptomy některých jiných psychiatrických či psychických problémů. Mezi ně mohou patřit takové události, jako změna školy, přestěhování, rozvod, problémy se zaměstnáním… A protože ADHD má tendenci vyskytovat se v celé rodině, může o zdravotním stavu dítěte napovědět důkladná anamnéza celé rodiny.

Právě diagnóza ADHD u dítěte je také nejčastějším impulzem pro diagnózu poruchy u dospělého. V současné době se totiž zdá, že je ADHD dědičná. Určení, zda poruchou trpí dospělá osoba, však také vyžaduje komplexní hodnocení kvalifikovaného odborníka, který vedle současných příznaků do vyšetření zahrne ještě akademické vyhodnocení behaviorální historie v dětství.