ADHD

Ideální je přitom jednat bez váhání, protože dítěti ze všeho nejvíc pomůže včasná diagnóza a léčba. Navíc je jak pro vás, tak pro rodiče dobré vědět, o jakou poruchu se jedná a jak k dítěti přistupovat. Ne každý pedagog má zkušenosti s výukou dětí trpících ADHD. A i v případě, že už jste se někdy s podobným dítětem ve třídě setkali, nemusí to nutně znamenat, že i u dalších dětí bude vhodný stejný postup. Po dohodě s rodiči je proto nezbytné obrátit se na pediatricko-psychologickou poradnu, kde mohou pomoci specializovaní odborníci. Především musíte pochopit, jaká je vaše role a jak můžete pomoci dítěti s touto poruchou. Nebudete ho samozřejmě léčit, ale je ve vašich silách a také ve vašem zájmu být součástí terapie, která mu pomůže ADHD zcela, či alespoň částečně odstranit.

Obecná pravidla usnadňující práci s ADHD dítětem ve třídě:

Měli byste vědět, že existuje řada obecných pravidel, která sice situaci kompletně nevyřeší, ale mohou ji pomoci lépe zvládat a mírnit neklid dítěte nejen v komunikaci s vámi, ale i s jeho spolužáky. Pomohou vám  snáze udržet jeho pozornost, vyvarovat se aktivit, které by mohly narušit chod třídy a navíc budete mít dítě lépe pod kontrolou.

• Snažte se pochopit problém, kterým dítě trpí.
• Při realizaci programů používejte jednoduché, jasné a důsledné postupy.
• Dítě musí vědět, že úsilí, které vykonává, mu pomáhá.
• Mějte dítě co nejvíce na očích. Sledujte jeho chování.
• Neusazujte dítě s ADHD u okna.
• Jak při zadávání instrukcí dítěti, tak při běžné komunikaci udržujte oční kontakt.
• Nechte dítě vaše instrukce zopakovat.
• Dávejte mu  jednoduché, krátké a krátkodobé úkoly (v ideálním případě pouze po jednom). Dlouhodobé úkoly raději rozfázujte.
• Pokud má dítě úkol plnit, umístěte ho mimo rozptylující vlivy (dveře, okno, rádio…)
• Když dítě s ADHD udělá něco správně, odměňte ho. Pokud možno často a bezprostředně. Odměna by ale měla mít pro dítě smysl.
• Pokud musíte řešit s dítětem kázeňské přestupky, je potřeba, aby dítě vědělo, že se o něj staráte a máte ho rádi jako osobnost. A to i v případě, že se vám nelíbí, jak se právě zachovalo.
• Musíte-li dítě opravovat a napomínat, zaměřte se na konkrétní projevy jeho chování a ne na příčiny. Dítě s ADHD totiž neví, proč se chová tak, jak se chová.
• Napomínejte dítě v soukromí, ne před celou třídou.
• Připomínky dávejte v maximální možné míře v klidu.
• Není vhodné příliš zvyšovat hlas, případně na dítě s ADHD křičet. Trestejte vlídně a pokud možno krátkodobě.  V otázce, co je a co není vhodné chování, buďte důslední. Všechna vaše rozhodnutí musí dítě vnímat jako shodná, stálá a správná. Výchovné postupy proto musejí být jednotné.
• Pokuste se zajistit dítěti kamaráda s vhodným modelem chování. Je však potřeba nepoukazovat na rozdíly mezi chováním, neboť předhazování úspěchů ostatních snižuje dítěti sebedůvěru.
• Pokuste se pomoci dítěti zařadit se do kolektivu vrstevníků.
• Buďte realisté. Dítě s ADHD nebude nikdy „perfektní“, „dokonalé“, bez chyb. A existuje vůbec nějaké takové?