Specifické poruchy chování u dětí i dospělých jsou charakterizovány opakovaným a přetrvávajícím agresivním‚ asociálním nebo vzdorovitým chováním. Takové chování by mělo výrazně překročit běžné sociální chování odpovídající danému věku‚ mělo by být proto mnohem závažnější než běžné dětské zlobení nebo rebelantství dospívajících a mělo by mít trvalejší ráz (šest měsíců nebo déle).

 

1. Mezi specifické poruchy chování patří:

• PORUCHA CHOVÁNÍ VÁZANÁ NA VZTAHY V RODINĚ – jedná se o disociální či agresívní chování, které je vázané téměř úplně na domov a vztahy se členy základní rodiny.
• NESOCIALIZOVANÁ PORUCHA CHOVÁNÍ – tato porucha chování je charakterizována kombinací trvalého disociálního nebo agresívního chování, které je spojené s narušením vztahu k ostatním dětem. Patří sem porucha chování samotářského agresívního typu a nesocializovaná agresívní porucha.
• SOCIALIZOVANÁ PORUCHA CHOVÁNÍ – jedná se o poruchu chování s trvalým disociálním či agresívním chováním, které se vyskytuje u jedinců, kteří jsou celkem dobře začlenění do vrstevnické skupiny. Patří sem porucha chování skupinového typu, skupinová delikvence, poklesky v souvislosti s členstvím v gangu, krádeže s partou, záškoláctví.
• OPOZIČNÍ VZDOROVITÉ CHOVÁNÍ – vyskytuje se obvykle u mladších dětí, je charakterizována výrazným vzdorovitým chováním, neposlušností, rozkladným chováním. Neobsahuje však delikventní činy ani extrémní agresívní nebo disociální chování.
• JINÉ PORUCHY CHOVÁNÍ – blíže neurčené poruchy chování
• HYPERKINETICKÁ PORUCHA CHOVÁNÍ

 

2. HYPERKINETICKÁ PORUCHA CHOVÁNÍ

Skupina poruch chování charakterizovaná časným začátkem (obvykle v prvních pěti letech života dítěte)‚ nedostatečnou vytrvalostí v činnostech‚ vyžadujících poznávací schopnosti‚ a tendencí přebíhat od jedné činnosti ke druhé‚ aniž by byla jedna dokončena‚ spolu s dezorganizovanou‚ špatně regulovanou a nadměrnou aktivitou. Současně může být přítomna řada dalších abnormalit. Hyperkinetické děti jsou často neukázněné a impulzivní‚ náchylné k úrazům a dostávají se snadno do konfliktů s disciplínou, pro bezmyšlenkovité porušování pravidel, spíše než by úmyslně vzdorovaly. Jejich vztah k dospělým je často sociálně dezinhibován pro nedostatek normální opatrnosti a odstupu. Mezi ostatními dětmi nejsou příliš populární a mohou se stát izolovanými. Poznávací schopnosti jsou běžně porušené a specifické opoždění v motorickém a jazykovém vývoji je disproporciálně časté. Sekundárními komplikacemi jsou disociální chování a nízké sebehodnocení.

 

Mezi hyperkinetické poruchy chování patří:

3. ADHD – porucha pozornosti s hyperaktivitou

Projevy ADHD podle věku

Kojenecký věk s ADHD: dítě má nápadně nepravidelný režim střídaní bdělosti, krmení, spánku a pláče, projevuje se zvýšená dráždivost, dítě více pláče a křičí. Avšak u většiny takhle se projevujících novorozenců se stav postupně upraví a ADHD se u nich plně nerozvine.

Batolecí věk s ADHD: větší neklid dítěte, živost nebo nevyrovnaný vývoj (např. dítě začíná lézt, aniž by umělo sedět).

Předškolní věk s ADHD: dítě je velmi živé, jako by bylo stále „na pochodu“, neustále někam šplhají, někam se dobývají, vyžadují neustálou pozornost okolí, děti mívají problémy při začlenění do předškolního zařízení kvůli nedostatečné schopnosti podřídit se, zvýšená náladovost dětí, sklon k podrážděnosti, hněvu a neposlušnosti.

Školní věk s ADHD: v tomhle věku jsou nejnápadnější projevy ADHD, výrazné projevy poruchy soustředění, neshody v kolektivu, ve škole jsou velmi často napomínaní, dítě je neukázněné, neschopné ovládat se.

Adolescence s ADHD: nesoustředěnost, nedostatečná vytrvalost, nespolehlivost, též přidružené komplikace jako deprese, úzkost, poruchy chování a zneužívaní drog.

S příchodem adolescence se ale hyperaktivita obvykle zmírňuje.

ADHD v dospělosti: problémy soustředit se na konverzaci, ztrácejí a hledají běžné předměty, zapomínají na schůzky a termíny, selhávají při organizaci práce, postupují chaoticky, nedokončují úlohy, jsou impulzivní, častěji riskují při jízdě, mají sklony ke zneužívání drog a alkoholu, bývají kreativní.

Děti s ADHD ve školním kolektivu

mají neshody v kolektivu, problémy s vrstevníky, přenášejí na ostatní děti svůj neklid, neumějí počkat, až na ně dojde řada, bývají neoblíbené mezi dětmi i mezi učiteli.

Výchovné zacházení – jak na dítě s ADHD

uspokojení základních psychických potřeb dítěte (potřeba cítit rodinné kořeny, potřeba cítit se součástí dění, potřeba stimulace, potřeba lásky), podpora dítěte (zvyšovat sebevědomí dítěte), klidná komunikace s dítětem, naslouchání dítěti, důslednost (jasná stanovení pravidel, odměny a tresty), pomoc při navazování kamarádských vztahů, pomáhat dítěti ke zklidnění (relaxace, soustředění, pohybová cvičení).

Kde hledat pomoc

Pedagogicko-psychologické poradny, školní psycholog, dětská psychiatrie, dětská neurologie.

Literatura o ADHD

• TRAIN, Alan. Nejčastější poruchy chování dětí: jak je rozpoznat a kdy se obrátit na odborníka. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 198 s. ISBN 8071785032
• KOLEKTIV, Ivo Paclt a. Hyperkinetická porucha a poruchy chování. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. ISBN 8024714264
• DRTÍLKOVÁ, Ivana. Hyperaktivní dítě: vše, co potřebujete vědět o dítěti s hyperkinetickou poruchou (ADHD). 2. vyd., V nakl. Galén 1. Praha: Galén, 2007. ISBN 8072624474
• ŽÁČKOVÁ, Hana a Drahomíra JUCOVIČOVÁ. Máte neklidné, nesoustředěné dítě?: metody práce s dětmi s LMD (ADHD, ADD) především pro rodiče a vychovatele. 7. vyd., (aktualiz., rozš.). Praha: D + H, 2012, 83 s. ISBN 978-80-903869-0-7
• ŽÁČKOVÁ, Hana a Drahomíra JUCOVIČOVÁ. Relaxace nejen pro děti s ADHD: máte neklidné, nesoustředěné dítě?. 4. vyd. Praha: D + H, 2008, 62 s., [15] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-903869-8-3
• GOETZ, Michal a Petra UHLÍKOVÁ. ADHD: porucha pozornosti s hyperaktivitou : příručka pro starostlivé rodiče a zodpovědné učitele. 1. vyd. Praha: Galén, 2009, 160 s. ISBN 9788072626304
• TAYLOR, John F. Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti: rádce pro děti s ADHD a ADD. Vyd. 1. Překlad Petra Diestlerová. Praha: Portál, 2012, 124 s. ISBN 9788026200680

 

4. ADD – porucha pozornosti bez hyperaktivity

U ADD se jedná o vývojovou poruchu, která je charakteristická nepřiměřeným stupněm pozornosti. Jde o neschopnost zaměřit pozornost hlavně na informační proces.

Projevy ADD

Projevy jsou obdobné jako u poruchy ADHD, ale hyperaktivita není přítomna. Jedinci s ADD působí, jako by žili v jiném světě. Často bývají zasnění, nereagují, když na ně někdo mluví, stejné jsou projevy poruchy pozornosti – obtížné soustředění na neatraktivní témata či po delší dobu, snadné vyrušení irelevantními podněty, potíže s dokončováním úkolů, zapomínání, chaos apod.

Děti s ADD ve školním kolektivu

Dítě s ADD nedokáže udržet pozornost, je impulzivní nebo naopak velmi tiché, neprůbojné a tyto jeho vlastnosti vedou nevyhnutelně k tomu, že má více nepřátel než kamarádů, nebo je osamělé. Děti se nedovedou chovat na úrovni svého věku a nesplňují proto očekávání dětské skupiny. Nedovedou spolupracovat, bývají nezrale egocentrické a koncentrované na vlastní bezohledné uspokojení. Nejsou schopny řešit běžné problémy a neberou ohledy na druhé. Jejich chování je nepředvídatelné. Dítě s ADD je vystaveno většímu riziku šikany.

Výchovné zacházení s dětmi s ADD

Jestliže má dítě problémy s pozorností, je třeba klást důraz na zlepšení pozornosti a pozitivní sebehodnocení a sebeocenění dítěte. Je třeba mít na paměti, že tyto děti vnímají pokyny či informace často nedostatečně. Je proto důležité jim pokyny a informace pravidelně opakovat různými způsoby, například slovně, písemně nebo použít grafy a obrázky. Nejprve je důležité zjistit, jak dlouho dokáže dítě udržet pozornost a v rámci časového rozpětí pro ně činnosti rozvrhnout. Někdy proto bude nutné úkol rozdělit na jednotlivé kroky, které je dítě schopno zvládnout. Děti s poruchou pozornosti potřebují řád a denní režim.

Zároveň pro děti s ADD platí ve výchovném zacházení totéž, co je uvedené u dětí s ADHD.

Kde hledat pomoc

Pedagogicko-psychologické poradny, školní psycholog, dětská psychiatrie, dětská neurologie.

Literatura

• PELLETIER, Emmanuelle. Porucha pozornosti bez hyperaktivity: pomoc rodičům a učitelům. Vyd. 1. Překlad Veronika Matiášková. Praha: Portál, 2014, 115 s. ISBN 9788026205999
• TAYLOR, John F. Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti: rádce pro děti s ADHD a ADD. Vyd. 1. Překlad Petra Diestlerová. Praha: Portál, 2012, 124 s. ISBN 9788026200680

Autor: Mgr. Michaela Matoušková