Mám, nebo nemám?

Možná jste si ve svém životě položili otázku, co se vlastně děje v těle nebo mysli, že člověk začne pociťovat potřebu určité látky. Ať už se jedná o drogu, alkohol nebo jakoukoli jinou závislost, která není spojena s požitím omamné látky. Možná jste si řekli, že vám se to určitě stát nemůže, protože máte rozum a pevnou vůli. Dokonce že neexistuje nic, na čem byste mohli být závislí. Co se tedy vlastně děje v mozku člověka, který si vypěstuje závislost na omamných látkách, na hraní her nebo na budování virtuálních vztahů? Jaké to je, když se této závislosti nemůžete zbavit? Existují skutečně lidé, kteří jsou náchylnější k rozvoji závislosti? Naše osobnost se totiž skládá z postojů, pocitů, chování, ze způsobu, jakým reagujeme na různé podněty.

Názory na vznik závislosti se posouvají od jednoduchého a přímočarého vysvětlení k modelu se složitou strukturou, dokonce s množstvím interakcí a podmíněností. Faktorů, které zvyšují riziko vzniku závislosti, je mnoho. Chemické reakce, které probíhají v mozku závislého jedince, se však rozhodně liší od reakcí zdravých jedinců. Je nezbytné odlišit premorbidní osobnostní rysy od patologických změn osobnosti způsobených alkoholem nebo drogami. Psychologové i psychiatři se domnívají, že tyto aspekty osobnosti člověka se formují v dětství. Jsou ovlivněny chováním rodičů, vlivem prostředí, společnosti, přátel, ale také souborem genetických a biologických predispozic.

O závislých lidech panuje všeobecné mínění, že jsou to slabí a nedůvěryhodní lidé. Pro řešení závislosti je v první řadě důležité pochopit její příčiny. Samotná závislost je pouze důsledkem nějakého jiného problému, což je důvod, proč se někteří lidé stanou závislými a jiní tolik ne. Vysvětlení závislosti nelze hledat pouze v látce, která závislost způsobuje. Většina dospělých je proto schopna pít alkohol, aniž by se z nich stali alkoholici a aniž by to nějak ohrozilo jejich osobní život nebo kariéru. Někteří z nás se opakovaně setkávají s opiáty, ať už při různých operacích nebo při tlumení silných bolestí, aniž by se na nich stali závislými. Mnozí z nás strávili třeba jen jeden příjemný večer návštěvou kasina s přáteli nebo vyzkoušením elektronického kasina na internetu. To však neznamená, že se člověk na této činnosti stane závislým. To, zda bude určitý typ osobnosti, člověk s určitou povahou, náchylný k závislosti, ovlivňuje řada faktorů.

Kdo za to může?

Díky svému mozku jsme schopni jíst, pít, milovat nebo nenávidět. Mozek nejenže zajišťuje primární potřeby člověka, ale dokáže dát lidskému tělu najevo, co je pro něj dobré a naopak, co je špatné. Laicky řečeno, odměňuje tělo za dobré věci vzácným dopaminem. Tělo má dopamin rádo, protože se díky němu cítí dobře, a tělo by bylo nejraději, kdyby se tak cítilo celé dny a noci. Ale to bychom žili v pohádkovém světě, kde věci fungují přesně tak, jak by teoreticky měly. Díky dopaminovému výplachu se cítíme dobře. To nás má motivovat k opakování dané činnosti. Bohužel se dopamin uvolňuje i po užití psychotropních látek, ale zároveň se dopamin uvolňuje i při činnostech, které nám dělají dobře, které nás činí šťastnými. Šťastní můžeme být také tehdy, když například vyhrajeme nějakou částku peněz při hazardních hrách.

Skutečnost, že člověk předtím nebo potom přišel o peníze, v tomto případě nehraje téměř žádnou roli, protože dopaminem nasycené tělo právě vyslalo signál, že je šťastné. Tak to příroda zamýšlela, tak proč to nezopakovat? Postupem času, jak si mozek zvyká na dlouhodobé užívání látky nebo opakovanou činnost vedoucí k žádoucímu množství dopaminu, se postupně uvolňuje stále méně a méně látky, dokonce se případně eliminují dopaminové receptory.  Předchozí dostatečné množství látky nepřináší očekávaný účinek, dříve se objevují abstinenční příznaky, vzniká závislost. Osoba tedy potřebuje stále více, aby se „cítila šťastná“, dokonce aby se cítila alespoň normálně, čímž se uzavírá začarovaný kruh, z něhož je velmi obtížné uniknout.