ADD a ADHD: v čem je rozdíl a jak se rozhodnout

Termín ADD se v odborných materiálech dnes už samostatně nepoužívá, přesto zůstává v běžné řeči živý – označuje totiž konkrétní podobu ADHD bez výrazné hyperaktivity. Tenhle text vysvětluje, mezi čím se vlastně rozhoduje, jak se projevy liší a jak se v tom zorientovat u dítěte i u sebe. Text nenabízí návod na domácí sebediagnostiku, jen srovnání, které pomůže lépe popsat potíže při rozhovoru s odborníkem.

Mezi čím se rozhodujete

Otázka „ADD, nebo ADHD“ dnes v odborné diagnostice neexistuje jako volba mezi dvěma oddělenými poruchami – ADD se považuje za jeden z typů ADHD, konkrétně za ten, kde převažují potíže s pozorností nad hyperaktivitou. Přesto má smysl rozumět rozdílu, protože ovlivňuje, jak potíže vypadají a co na ně funguje.

V praxi tedy nejde o rozhodování mezi dvěma diagnózami, ale o rozpoznání, který typ projevů převažuje u konkrétního dítěte nebo dospělého, a podle toho zvolit vhodný přístup. Ptát se „mám ADD, nebo ADHD“ je podobné jako ptát se „mám chřipku, nebo virózu“ – jde o popis stejné oblasti potíží z různého úhlu, ne o dvě oddělené kategorie, mezi kterými je nutné si vybrat. Přesto se vyplatí vědět, který popis sedí líp, protože usnadňuje komunikaci s učitelem, lékařem nebo partnerem – je rozdíl říct „mám potíže s pozorností“ a „mám potíže s neklidem a impulzivitou“, i když obojí spadá pod stejnou diagnózu.

Srovnání vedle sebe

Hlavní rozdíl je v tom, co je na první pohled vidět. Nepozorný typ, tedy ADD, se projevuje hlavně zapomnětlivostí, sníženou pozorností a sklonem k dennímu snění, bez výrazného neklidu. Hyperaktivní typ ADHD naopak zahrnuje viditelný neklid, impulzivitu a potřebu pohybu. U řady lidí se navíc oba typy projevů kombinují a mluví se o kombinovaném typu.

Rozdíl je znát i v tom, jak rychle se potíže odhalí – hyperaktivní typ bývá nápadný už v raném dětství, nepozorný typ zůstává často bez povšimnutí až do chvíle, kdy školní nebo pracovní nároky vzrostou natolik, že přestane stačit kompenzace.

U dívek a žen bývá tento posun ještě výraznější, protože nepozorný typ se u nich vyskytuje častěji a společenský tlak na přizpůsobivost jim navíc pomáhá potíže dlouho maskovat. Hyperaktivní chování bývá vnímáno jako problém, který je potřeba řešit hned, zatímco tichá nesoustředěnost se snadno přehlédne jako povahový rys, se stejným dopadem na školní výsledky a sebevědomí dítěte.

Pro koho se hodí co

Rozdělení podle typu pomáhá spíš k pochopení, co konkrétně řešit, než k volbě mezi variantami.

Děti

U dětí s převažujícím nepozorným typem funguje hlavně úprava prostředí na méně rušivé podněty a rozdělení úkolů na kratší bloky. U dětí s výraznější hyperaktivitou pomáhá navíc zapojení pohybu do denního programu a jasně strukturované přestávky.

Dospělí

Dospělí s nepozorným typem obvykle řeší hlavně organizaci a plánování, dospělí s výraznější hyperaktivitou spíš impulzivní rozhodování a neklid v situacích, kde se očekává delší soustředění bez pohybu. V obou případech jde o práci s jinak nastaveným mozkem, ne o odlišný stupeň závažnosti.

U kombinovaného typu, kde se prolínají obě skupiny projevů, se přístup obvykle skládá z obou předchozích – kombinace klidnějšího prostředí, kratších bloků práce a pravidelného pohybu, s důrazem podle toho, která složka aktuálně převažuje. U dospělých s kombinovaným typem se osvědčuje řešit nejdřív tu složku, která nejvíc omezuje běžné fungování, a teprve poté se věnovat druhé, protože snaha řešit obě složky naráz obvykle vede k tomu, že se pořádně nezafixuje ani jedna z nich.

Kolik to stojí

Náklady se netýkají volby mezi ADD a ADHD, ale samotného vyšetření a případné následné podpory. Základní vyšetření u spádového dětského psychiatra nebo psychologa hradí zdravotní pojištění, u soukromých pracovišť se cena jednotlivé konzultace liší podle zařízení a regionu.

Dodatečné náklady mohou přinést specializované psychologické testy nebo terapie, jejichž rozsah a cenu je vždy potřeba ověřit přímo u konkrétního poskytovatele – obecná čísla se rychle mění a liší se případ od případu. Typ ADHD, tedy jestli jde spíš o ADD nebo o hyperaktivní formu, cenu vyšetření zásadně neovlivňuje – rozsah péče spíš určuje míra a komplikovanost potíží, ne to, jak se jim říká. Pokud vyšetření doporučí i psychologické testy nebo opakované konzultace, má smysl se předem informovat, co konkrétní pracoviště hradí z pojištění a co je nutné platit doplatkem. Delší čekací doby na vyšetření na některých pracovištích také ovlivňují, jestli se rodina rozhodne počkat, nebo zvolit rychlejší, ale placenou variantu.

Kde se nejčastěji chybuje

Nejčastější chybou je považovat ADD za mírnější nebo méně závažnou variantu ADHD. Nepozorný typ bez hyperaktivity umí být stejně náročný na fungování v práci, ve škole i ve vztazích, jen se to navenek méně vidí.

Další chybou je snažit se typ určit sám podle internetových popisů a podle toho si stanovit vlastní závěr. Typ ADHD i míra jeho projevů se posuzují na základě strukturovaného vyšetření, ne podle toho, kolik bodů ze seznamu příznaků člověk u sebe nebo dítěte najde.

Třetí častou chybou je čekat, že se typ ADHD v čase nemění. Ve skutečnosti se poměr mezi nepozorností a hyperaktivitou u řady lidí s věkem posouvá – dítě s výraznou hyperaktivitou může v dospělosti fungovat spíš jako typ s převažující nepozorností a vnitřním neklidem. Proto se i po letech od první diagnózy může vyplatit posouzení zopakovat, zvlášť pokud se aktuální přístup přestal osvědčovat.

Jak se rozhodnout

Rozhodnutí, které v tomto případě dává smysl, není mezi pojmy ADD a ADHD, ale mezi tím, jestli pozorované potíže stačí zvládat domácí úpravou, nebo jestli je čas na odborné vyšetření u specialisty na neurovývojové poruchy. Pokud potíže s pozorností, organizací nebo neklidem trvale narušují běžný život, vyšetření dá jasnější odpověď než další srovnávání popisů.

Užitečné bývá i sdílení zkušeností s jinými rodiči a dospělými, kteří obdobným rozhodováním prošli – ne jako náhrada vyšetření, ale jako doplněk k orientaci v tom, na co se připravit. U dětí i dospělých platí totéž pravidlo – popis vlastních potíží vlastními slovy, i bez odborné terminologie, je pro odborníka na začátku užitečnější než snaha si diagnózu předem stanovit sám. Popis konkrétních situací, kdy potíže nejvíc vadí, dává odborníkovi mnohem víc informací než snaha zařadit se předem do jedné z kategorií.

Časté otázky

Je ADD totéž jako ADHD?

ADD je starší označení pro nepozorný typ ADHD, tedy formu bez výrazné hyperaktivity. V současné odborné klasifikaci se ADD samostatně nepoužívá – řadí se pod ADHD jako jeden z jeho typů, i když se termín stále běžně používá v hovorové řeči. Termín ADD se přitom drží v hovorové řeči hlavně proto, že lidem intuitivně lépe popisuje typ potíží bez neklidu, i když odborně přesnější je dnes mluvit o ADHD s převažující nepozorností.

V čem se ADD liší od hyperaktivního typu ADHD?

Hlavní rozdíl je v míře viditelného neklidu. ADD se projevuje hlavně sníženou pozorností a zapomnětlivostí bez výrazné hyperaktivity, zatímco hyperaktivní typ zahrnuje nápadný neklid a impulzivitu, které si okolí všimne rychleji.

Jak poznat, jestli má dítě spíš ADD, nebo hyperaktivní typ ADHD?

Rozhodující je, jestli u dítěte převažuje spíš duševní roztěkanost a zapomínání, nebo fyzický neklid a impulzivní jednání. Přesné určení typu ale patří odborníkovi, protože se oba typy u řady dětí částečně prolínají. U hyperaktivně-impulzivního typu bez výrazných potíží s pozorností jde o vzácnější, ale reálně existující kombinaci, kterou opět určuje odborné vyšetření. U starších dětí a dospívajících se navíc přidává jejich vlastní popis toho, jak se cítí – co jim dělá potíže, ne jen to, co si všimne okolí.

Diagnostikuje se ADD samostatně, nebo jako součást ADHD?

V aktuální diagnostice se ADD posuzuje jako jeden ze tří typů ADHD – vedle nepozorného existuje i hyperaktivně-impulzivní a kombinovaný typ. Diagnóza tedy zní ADHD s upřesněním, který typ projevů převažuje.

Existuje ještě samostatná diagnóza ADD?

Ne, v aktuálních klasifikacích se ADD jako samostatná diagnóza nepoužívá. Zůstává jako neformální označení pro nepozorný typ ADHD, které si udrželo místo v běžné mluvě, i když odborně se dnes pracuje jen s pojmem ADHD a jeho typy.

Štítek: Srovnání