Aspergerův syndrom: jak na to krok za krokem

Lidé s Aspergerovým syndromem obvykle mluví plynule a mají bohatou slovní zásobu — potíž není v jazyce, ale v nepsaných pravidlech, která si ostatní osvojí sami pozorováním a oni je potřebují mít vysvětlená nahlas. Tenhle návod popisuje, jak se taková pravidla dají učit explicitně, krok za krokem — od přípravy přes konkrétní techniku vysvětlování až po využití silného zájmu jako mostu k sociálnímu kontaktu. Hodí se pro rodiče i pedagogy dětí a stejně tak pro dospělé, kteří si podobné potřeby uvědomí sami u sebe.

Než začnete

Než se pustíte do samotného nácviku, vyplatí se přesně popsat, která konkrétní sociální situace dělá potíže, ne řešit vágní „potřebuje se zlepšit v komunikaci“. Rozdíl mezi obecným a konkrétním zadáním rozhoduje o tom, jestli nácvik vůbec bude mít co trénovat — bez konkrétní scény zůstane nácvik jen obecným dobrým úmyslem, který se nedá v praxi ověřit.

Co si připravit

Užitečné je sepsat pár konkrétních scén, kde nepsané pravidlo chybělo — třeba že dítě nebo dospělý mluví o svém zájmu tak dlouho, dokud ho někdo nezastaví, nebo že nerozezná, kdy je vtip myšlený vážně. Základní přehled toho, co Aspergerův syndrom znamená pro sociální fungování, najdete v textu Aspergerův syndrom: co to je, jak se pozná a co s tím. U dítěte pomáhá i pohled učitele nebo vychovatele, protože stejná situace se ve třídě může projevit jinak než doma.

Čeho se vyvarovat

Nemá smysl čekat, že jedno obecné poučení typu „chovej se slušně“ cokoli změní — chybí v něm konkrétní, naučitelný krok. Stejně tak se nevyplácí trestat chybu, která vznikla z neznalosti pravidla, ne ze vzdoru — to jen přidá stud, aniž by to naučilo, co udělat příště jinak.

Postup krok za krokem

Explicitní učení sociálních pravidel funguje nejlíp po malých krocích, které na sebe navazují a dají se ověřit v praxi, ne přeskočit rovnou k výsledku.

Krok 1: pojmenovat pravidlo nahlas

Pravidlo, které si jiní lidé osvojí pozorováním, je potřeba vyslovit doslova — třeba že když někdo řekne „to je zajímavé“ a odvrátí pohled, obvykle to znamená, že chce téma změnit. Konkrétnost je klíčová: čím jasněji je pravidlo popsané, tím líp se dá použít v reálné situaci. Pomáhá i vysvětlit, proč pravidlo funguje tak, jak funguje, ne jen co se má udělat — porozumění principu usnadňuje pozdější přenesení pravidla i do trochu jiné situace.

Krok 2: procvičit v bezpečném prostředí

Nácvik nanečisto, doma nebo v klidové místnosti, dřív než přijde skutečná situace, snižuje tlak a dává prostor na chyby bez následků. Hraní rolí nebo prostý rozhovor o tom, co by se dalo v konkrétní situaci říct, pomáhá si pravidlo osvojit dřív, než se poprvé použije naostro.

Krok 3: použít v reálné situaci a probrat, jak to dopadlo

Po skutečné zkušenosti se vyplatí krátce, věcně probrat, co fungovalo a co ne — ne jako hodnocení výkonu, ale jako společné hledání, co příště zkusit jinak. Praxi, jak tenhle princip funguje konkrétně ve škole, popisuje text Aspergerův syndrom ve škole: na co má dítě nárok a jak se domluvit.

Co dělat, když to nefunguje

Pokud se konkrétní pravidlo přes opakovaný nácvik pořád nedaří použít v praxi, obvykle to znamená, že krok byl příliš velký a je potřeba ho rozdělit na menší části. Místo „naváže rozhovor se spolužákem“ zkuste jen „pozdraví a položí jednu otázku“ — a teprve po zvládnutí tohohle dílčího kroku přidávejte další. Pomáhá i změnit prostředí nácviku, pokud se ukáže, že konkrétní místnost nebo situace sama o sobě vyvolává tolik stresu, že na učení nezbývá kapacita.

Někdy nepomáhá ani rozdělení na menší kroky, protože problém není v obtížnosti pravidla, ale v tom, že přichází v nevhodnou chvíli — po náročném dopoledni ve škole nebo po dlouhé směně v práci na to prostě nezbývá kapacita, bez ohledu na to, jak dobře je nácvik připravený. V takovém případě pomáhá přesunout nácvik na klidnější část dne, kdy má člověk víc energie na nové věci. Pokud potíže přetrvávají dlouhodobě napříč víc oblastmi, má smysl konzultaci rozšířit o odborníka na sociální dovednosti, ne se spoléhat jen na domácí nebo školní nácvik.

Jak poznat, že to zabírá

Zlepšení u sociálních dovedností bývá nenápadné a postupné, ne jedna viditelná proměna. Signálem, že nácvik funguje, je, že se naučené pravidlo objeví samo, bez připomínky, v situaci, která je alespoň trochu jiná než ta, ve které se trénovalo — to ukazuje, že si ho člověk skutečně osvojil, ne že si jen zapamatoval jednu konkrétní scénu. Dalším signálem bývá kratší doba, kterou po sociálně náročné situaci potřebuje na zotavení, a menší úleva, kterou vidí okolí, když je situace konečně za ním.

Pomáhá vést si jednoduchý záznam zvládnutých situací, protože paměť má tendenci pamatovat si hlavně nepovedené pokusy, ne postupné zlepšení, které se odehrává pomalu a v malých krocích. Zápis navíc pomůže i při rozhodování, kdy je čas přidat další, o něco náročnější krok, místo aby se to odhadovalo jen z pocitu.

Nejčastější chyby

Nejčastější chybou je nahradit konkrétní nácvik obecným apelem, aby se dítě nebo dospělý „víc snažili“ — bez jasného, naučitelného kroku takový apel nikam nevede. Druhou chybou je potlačovat silný, úzký zájem místo toho, aby se využil jako motivace — zájem funguje jako přirozený most k rozhovoru s vrstevníky se stejným koníčkem a jako odměna za zvládnutí náročnějšího sociálního kroku. Třetí chybou je odkládat zpětnou vazbu na později, třeba na večer — čím dřív po situaci se probere, co fungovalo, tím líp si to člověk propojí s konkrétní zkušeností. Přehled projevů, které se dají snadno přehlédnout, nabízí text Aspergerův syndrom: příznaky, které se přehlížejí.

Kdy si říct o pomoc

O pomoc má smysl si říct, jakmile samostatný nácvik doma nebo ve škole naráží na stejné potíže opakovaně a bez posunu, ne až ve chvíli, kdy se sociální izolace prohloubí. Odborník na sociální dovednosti nebo psycholog se zaměřením na poruchy autistického spektra dokáže nastavit strukturovanější program, který jde hlouběji než domácí nácvik, a zároveň umí rozeznat, jestli za pomalým pokrokem nestojí ještě jiná, dosud nepojmenovaná obtíž. Pomoc si zaslouží i rodič nebo partner, kteří nácvik dlouhodobě vedou — jejich trpělivost je stejně důležitá jako motivace toho, kdo se učí, protože vyčerpaný průvodce má míň síly na klidné vysvětlování právě ve chvílích, kdy je nejvíc potřeba. Konkrétnímu fungování v rodině se věnuje text Aspergerův syndrom: co s tím doma a jak u toho nevyhořet, širší souvislosti pak nabízí text Autismus: příznaky, které se přehlížejí.

Časté otázky

Jak učit dítě s Aspergerovým syndromem nepsaná sociální pravidla?

Nejlíp fungují krátká, konkrétní pojmenování pravidla nahlas, nácvik nanečisto v bezpečném prostředí a věcná zpětná vazba hned po reálné situaci. Obecné poučení typu „chovej se slušně“ nefunguje, protože v něm chybí konkrétní, naučitelný krok.

Jak zacházet se silným, úzkým zájmem u Aspergerova syndromu?

Nejde ho potlačovat, ale využít jako most k sociálnímu kontaktu a jako přirozenou odměnu za zvládnutí náročnější situace. Zájem se stejným koníčkem u vrstevníka nebo kolegy bývá nejsnazší cesta k navázání rozhovoru.

Jak se projevuje Aspergerův syndrom v dospívání?

V dospívání přibývá tlak na sociální zapadnutí, takže se často zesiluje úzkost z kolektivu a rozdíl mezi tím, co dospívající umí říct, a tím, co skutečně chápe z nepsaných pravidel party. Explicitní vysvětlování pravidel funguje i v tomto věku, jen se témata posouvají k vrstevnickým vztahům.

Jak zjistit, že nácvik sociálních dovedností skutečně funguje?

Signálem je, že se naučené pravidlo objeví samo i v mírně jiné situaci, než ve které se trénovalo, a že po náročné sociální situaci potřebuje člověk kratší dobu na zotavení. Pomáhá vést si jednoduchý záznam zvládnutých situací, protože paměť si pamatuje hlavně nepovedené pokusy.

Funguje explicitní nácvik sociálních dovedností i u dospělých?

Ano, princip je stejný jako u dětí — sebepozorování, konkrétní zápis situací, které dělají potíže, a postupný nácvik po malých krocích. Dospělí navíc dokážou sami popsat, která situace jim dělá potíže, což nácvik výrazně zrychlí.

Štítek: Návody krok za krokem