Psycholog: srovnání možností a pro koho se co hodí

Pod slovem psycholog se skrývá víc různých profesí najednou — klinický psycholog, poradenský psycholog i psychoterapeut, každý s jinou náplní práce i jiným způsobem, jak se k němu dostat. Vysvětlujeme, v čem se jednotlivé možnosti liší a jak poznat, která z nich odpovídá vaší situaci. Pomůže to ušetřit čas i peníze, protože špatně zvolený první krok obvykle jen prodlouží cestu k tomu, co skutečně potřebujete.

Mezi čím se rozhodujete

Volba obvykle stojí mezi klinickým psychologem, který provádí diagnostiku a úzce spolupracuje s lékaři, poradenským psychologem zaměřeným na běžné životní obtíže, a psychoterapeutem, který nabízí delší, pravidelnou spolupráci na konkrétním tématu. Každý z nich se hodí na jinou situaci.

Rozhodování usnadní, když si předem ujasníte, jestli potřebujete spíš odpověď na otázku „co se se mnou děje“, nebo dlouhodobý prostor na práci s tím, co už víte. První varianta patří ke klinickému psychologovi, druhá spíš k terapeutovi.

Roli hraje i to, jestli výsledek potřebujete jako podklad pro někoho dalšího — školu, zaměstnavatele, jiného lékaře. V takovém případě se bez klinického vyšetření obvykle neobejdete, zatímco pro osobní práci na sobě stačí i poradenský vztah bez formální diagnostiky.

Užitečné je i vědět, že se jednotlivé typy pomoci dají kombinovat v čase — nejdřív diagnostické vyšetření u klinického psychologa, a pak navazující terapie u jiného odborníka, který se specializuje na konkrétní téma, které vyšetření odhalilo.

Je v pořádku i to, když si nejste jistí, do které kategorie vaše situace patří — první konzultace u kteréhokoliv z odborníků obvykle slouží právě k tomu, aby se ujasnilo, jaký další postup dává smysl.

Srovnání vedle sebe

Klinický psycholog pracuje s testy, diagnostickými nástroji a posudky, které mají váhu i mimo jeho ordinaci. Bývá součástí zdravotnického systému, takže se k němu často dostanete přes doporučení, ne přímou objednávkou.

Poradenský psycholog a terapeut naopak pracují volněji — nemusí vydávat formální diagnózu, zato se s klientem věnují tématu do hloubky a déle. Rozdíl v přístupu i výsledku podrobně popisuje článek v čem je rozdíl a jak se rozhodnout.

Liší se i to, jak často se sezení opakují. Klinické vyšetření bývá časově ohraničené a vede k závěru, zatímco terapeutická spolupráce může pokračovat měsíce i déle, podle tempa, které klientovi vyhovuje.

Rozdíl je i v tom, jak moc je spolupráce strukturovaná. Klinické vyšetření má jasně daný postup a končí zprávou, zatímco terapeutická spolupráce se často přizpůsobuje aktuální potřebě klienta a nemusí mít předem daný počet sezení.

Pro koho se hodí co

Volba se liší i podle věku a podle toho, kdo o pomoc žádá.

Děti

U dětí bývá prvním kontaktem školní poradce nebo pedagogicko-psychologická poradna, která posoudí, jestli je potřeba jít dál ke klinickému psychologovi. Rodiče se často rozhodují mezi rychlou orientační konzultací a plnohodnotným diagnostickým vyšetřením popsaným v článku jak probíhá a co znamenají výsledky.

Dospělí

U dospělých závisí volba na tom, jestli jde o akutní krizi, dlouhodobé téma k terapii, nebo potřebu formální diagnózy. Pro první impulz stačí poradenský rozhovor, pro cokoliv s reálnými důsledky — třeba pracovní úlevy — je nutné projít klinickým vyšetřením.

U dospělých i dětí navíc platí, že první schůzka nemusí být ta poslední — pokud si s daným odborníkem sednete, ale zjistíte, že potřebujete jiný typ pomoci, je běžné nechat se poslat dál, ne zůstávat u nevhodné volby jen proto, že už jste ji jednou udělali.

Kolik to stojí

Cena se výrazně liší podle typu poskytovatele. Klinický psycholog se smlouvou s pojišťovnou a doporučením bývá hrazen z veřejného pojištění, zatímco poradenský psycholog nebo terapeut bez takové smlouvy si služby účtuje sám — podrobný přehled nabízí článek kolik to stojí a co hradí pojišťovna.

U dlouhodobé terapie je navíc potřeba počítat s opakovanými platbami, ne jen s jednorázovým výdajem, což se výrazně liší od jednorázového diagnostického vyšetření.

Do rozhodování se promítá i to, jak rychle pomoc potřebujete. Klinické vyšetření se smlouvou s pojišťovnou má obvykle delší čekací dobu než samoplátecké poradenství nebo terapie, kde se dá objednat i v řádu dnů.

Vyplatí se také zjistit si předem, jestli poskytovatel účtuje storno poplatek za zrušené nebo přeložené sezení — u dlouhodobé terapie se totiž tahle podmínka může za rok spolupráce reálně projevit na celkových nákladech.

Kde se nejčastěji chybuje

Nejčastější chybou je vybírat podle nejbližšího volného termínu bez ohledu na to, jestli daný odborník vůbec dělá to, co potřebujete — třeba objednat se k terapeutovi, když je ve skutečnosti potřeba formální diagnostické vyšetření popsané v článku co ukáže test a co ne.

Druhou častou chybou je očekávat od jednoho setkání okamžitý a definitivní závěr, ať už jde o diagnostiku, nebo o terapii. Obojí potřebuje čas a u terapie navíc i prostor na to, aby si klient s odborníkem sedli.

Podobně se chybuje i u očekávání výsledku — u terapie není cílem dostat jednoznačnou odpověď jako u diagnostiky, ale postupně si ujasnit vlastní situaci. Kdo čeká od terapeuta rychlý verdikt, bývá zklamaný stejně jako ten, kdo čeká od diagnostiky okamžitou úlevu.

Jak se rozhodnout

Nejjednodušší je začít otázkou, co konkrétně od pomoci očekáváte — odpověď na otázku, co se děje, nebo dlouhodobou práci na tématu, které už znáte. Podle toho se dá zvolit mezi klinickým vyšetřením a poradenskou nebo terapeutickou spoluprací, jak popisuje i článek o tom, jak se stanovuje diagnóza.

Pokud si nejste jistí, dobrým prvním krokem je konzultace s praktickým lékařem, který dokáže posoudit, kam vás nasměrovat, a ušetří tak čas, který by se jinak ztratil hledáním pokusem-omylem.

Nakonec je dobré počítat s tím, že se rozhodnutí dá kdykoliv přehodnotit. Pokud zvolená cesta nesedí, není to promarněný čas, ale informace, která pomůže vybrat příště lépe.

Rozhodnutí navíc nemusíte dělat úplně sami — přítel, partner nebo člen rodiny může pomoct udržet nadhled zvlášť ve chvíli, kdy je člověk sám vyčerpaný a těžko se mu vybírá cokoliv.

Časté otázky

Kolik stojí návštěva psychologa?

Záleží na typu poskytovatele — u klinického psychologa se smlouvou s pojišťovnou a doporučením je vyšetření hrazené, u poradenského psychologa nebo terapeuta bez smlouvy si cenu určuje poskytovatel sám. Konkrétní částku je vždy dobré ověřit přímo u pracoviště, protože se ceníky mezi poskytovateli výrazně liší.

V čem je rozdíl mezi psychologem a psychoterapeutem?

Psycholog má psychologické vzdělání a může provádět diagnostiku, psychoterapeut prošel navíc výcvikem v konkrétním terapeutickém přístupu a věnuje se dlouhodobější práci s klientem. Řada odborníků kombinuje obě role. Pro klienta z toho plyne, že u čistě terapeutického vztahu nemusí vzniknout formální diagnóza, i když se probírají podobná témata jako u klinického vyšetření.

Jak vybrat psychologa pro dítě?

Dobrým prvním krokem je školní poradce nebo pedagogicko-psychologická poradna, která posoudí, jestli stačí konzultace, nebo je potřeba klinické vyšetření. Pomůže i doporučení pediatra. Užitečné je i zeptat se ve škole, jestli už s dítětem někdo z odborníků nepracoval, aby se předešlo zbytečnému opakování stejných kroků.

Je rozdíl mezi psychologem a psychiatrem?

Ano, psycholog nemá lékařské vzdělání a nesmí předepisovat léky, psychiatr je lékař, který smí stanovit diagnózu do zdravotnické dokumentace a v případě potřeby navrhnout medikaci. Obě profese se v praxi často doplňují. V praxi se běžně stává, že psycholog pacienta doporučí k psychiatrovi, pokud vyšetření ukáže, že je vhodné zvážit i medikaci.

Dá se psycholog vybrat bez doporučení?

U poradenského psychologa nebo terapeuta ano, u klinického psychologa se smlouvou s pojišťovnou obvykle pomůže doporučení praktického lékaře, i když v některých případech jde objednat se i bez něj. Bez doporučení je obvykle rychlejší cestou samoplátecké pracoviště, u hrazené péče doporučení proces spíš urychlí, než že by byl bez něj nemožný.

Kdy jít k psychologovi a kdy rovnou k psychiatrovi?

Pokud potíže vyžadují zvážení medikace nebo formální lékařskou diagnózu, patří na místo psychiatr. Pokud jde o zpracování životní situace nebo potřebu testování, obvykle stačí psycholog. V nejasných případech je nejjednodušší začít u psychologa nebo praktického lékaře, který podle potřeby doporučí další krok.

Štítek: Srovnání