KBT: co pomáhá a co od toho čekat

Kognitivně behaviorální terapie je jedním z nejlépe prozkoumaných terapeutických přístupů, ale to neznamená, že funguje na všechno stejně dobře a stejně rychle. Vysvětlujeme, co se u KBT nejčastěji řeší, jak spolupráce s terapeutem probíhá krok za krokem, kde má metoda limity a co si za sezení člověk zaplatí sám.

Co se u KBT nejčastěji používá

V praxi se KBT nejčastěji nasazuje u úzkostných poruch, deprese, nespavosti a u fobií. U dospělých s ADHD se navíc často používá na práci s prokrastinací, se sebehodnocením a s úzkostí z výkonu, tedy s obtížemi, které se k jádrovým příznakům ADHD běžně přidávají a dost je zesilují. Základní princip, jak k tomu terapie přistupuje, popisuje i článek o tom, co KBT vlastně je.

Terapeut používá kombinaci technik – od zápisu myšlenek přes postupné vystavování obávaným situacím až po nácvik nových reakcí přímo na sezení. Volba technik se odvíjí od konkrétního problému, ne od jednoho univerzálního postupu. Rozdíl mezi jednotlivými terapeutickými přístupy a to, kdy je KBT vhodnější než jiný směr, přibližuje srovnání psychoterapeutických přístupů. Podobně cílenou práci nabízí i psychoterapie obecně, jen s jinými nástroji podle zvoleného směru.

Součástí bývá i práce s konkrétním prostředím, ve kterém se potíže objevují – doma, ve škole nebo v práci. Terapeut se ptá nejen na to, co si klient myslí, ale i na to, co se v dané situaci reálně děje kolem něj, protože i vnější okolnosti umí úzkost nebo prokrastinaci zesilovat.

U dětí s ADHD terapeut často zjišťuje i to, jak na chování reaguje okolí – učitelé, spolužáci nebo sourozenci – protože opakovaná negativní zpětná vazba dokáže potíže s úzkostí a sebehodnocením prohloubit stejně jako samotné jádrové příznaky. U dospělých podobně hraje roli pracovní prostředí a to, jestli zaměstnavatel počítá s tím, že člověk potřebuje jiné podmínky než většina kolegů.

Jak KBT terapie funguje

Co se zlepší

Nejčastěji se zlepší schopnost rozpoznat automatické, zkreslené myšlenky dřív, než člověka strhnou k úzkosti nebo k odkládání úkolu. Zlepšuje se i schopnost tolerovat nepříjemné pocity bez toho, aby se jim člověk hned vyhýbal, což je klíčové třeba u úzkostných poruch a fobií. U dětí bývá vidět i menší počet výbuchů vzteku, protože se učí pojmenovat, co cítí, dřív, než je pocit strhne.

Co zůstane

KBT nemění biologický základ ADHD ani autismu a nezmění to, jak citlivě člověk reaguje na podněty. Zůstává i sklon k impulzivnímu jednání ve chvílích únavy nebo přetížení – terapie pomáhá tyto chvíle lépe rozpoznat a mít pro ně připravenou strategii, ne je zcela odstranit. Co zůstává, je potřeba nové návyky opakovaně trénovat – bez udržovací práce se staré vzorce myšlení časem vracejí, podobně jako se to popisuje u psychoterapie obecně.

Jak se KBT terapie nasazuje

Spolupráce začíná vstupním pohovorem, na kterém terapeut zjišťuje, s čím klient přichází, a společně stanoví cíl terapie. Následuje pravidelná sezení, obvykle jednou týdně, s jasnou strukturou – shrnutí uplynulého týdne, práce na tématu, domácí úkol na příště. Délka spolupráce se odvíjí od závažnosti potíží, u jednodušších, konkrétně vymezených témat může jít o kratší dobu, u dlouhodobějších obtíží o několik měsíců.

U dětí terapeut zapojuje i rodiče, protože bez toho, aby se nacvičené postupy opakovaly doma, efekt sezení rychle mizí. Rodiče se učí, jak dítěti pomoct použít nacvičenou strategii i mimo terapeutovnu, třeba ve chvíli, kdy doma hrozí konflikt. U dospělých je klíčová právě domácí práce mezi sezeními – terapie, na kterou klient dochází, ale mezi sezeními nic nedělá, funguje výrazně pomaleji. Terapeut proto na začátku každého sezení zjišťuje, jak se domácí úkol podařilo splnit a co mu bránilo, pokud se to nepovedlo.

Nežádoucí účinky a rizika KBT

KBT sama o sobě nemá vedlejší účinky srovnatelné s medikací, ale i tak s sebou nese rizika. Během práce s obávanými situacemi se úzkost dočasně zvyšuje dřív, než klesne – to je očekávaná součást postupu, ne selhání terapie, ale klient by o tom měl být předem informovaný, aby ho krátkodobé zhoršení neodradilo od pokračování.

Riziko je i v tom, že terapii vede nedostatečně vyškolená osoba nebo že se KBT používá místo nutné lékařské péče u těžších stavů, jako je závažná deprese s rizikem sebepoškozování. V takových případech je nutná spolupráce terapeuta s psychiatrem, ne samotná terapie. U dětí je rizikem i příliš rychlé tempo – pokud se na dítě tlačí, aby se vystavovalo obávaným situacím dřív, než je na to připravené, může to důvěru v terapii spíš narušit.

Kolik KBT stojí a co hradí pojišťovna

Část psychoterapeutické péče, včetně KBT, jde hradit z veřejného zdravotního pojištění, pokud terapeut má s pojišťovnou smlouvu a klient přichází s doporučením nebo diagnózou, na kterou se péče vztahuje. V praxi je ale kapacita hrazené péče omezená a čekací doby bývají delší, hlavně u terapeutů s dobrou pověstí a specializací na konkrétní obtíže.

Proto řada lidí volí terapeuta v soukromém režimu a platí si sezení sama. Cena se liší podle zkušenosti terapeuta, regionu a formy sezení – osobní bývá o něco dražší než on-line. Než se člověk rozhodne pro delší spolupráci, vyplatí se vyzkoušet pár úvodních sezení a teprve podle toho, jestli si s terapeutem rozumí, se domluvit na dalším postupu. Vyplatí se i předem si u terapeuta ověřit, jak dlouho podle jeho odhadu spolupráce potrvá a jak se bude vyhodnocovat, jestli terapie funguje. Podobně je systém hrazené a placené péče rozebraný u cen psychoterapie.

Kdy KBT nefunguje a co dál

KBT nefunguje dobře tam, kde klient nemá prostor nebo motivaci na domácí práci mezi sezeními, protože metoda na téhle spolupráci přímo stojí. Nefunguje ani jako izolovaný zásah u těžších stavů, kde je nutná zároveň lékařská péče – tam je terapie doplněk, ne náhrada. Podobně nemusí stačit u hlubších vztahových nebo rodinných témat, kde bývá vhodnější přístup zaměřený víc na dlouhodobé vzorce než na konkrétní myšlenky a chování v přítomnosti.

Pokud se po několika měsících pravidelné práce nic nezlepšuje, má smysl s terapeutem probrat, jestli je zvolený postup ten pravý, případně zvážit jiný terapeutický směr nebo kombinaci přístupů. Přehled toho, jak se jednotlivé směry liší a pro koho se který hodí, nabízí srovnání psychoterapeutických možností. Pokud jde hlavně o cenu a dostupnost hrazené péče, pomůže přehled u psychoterapie a jejích nákladů. Důležité je nevzdávat hledání po jednom nepovedeném pokusu – shoda mezi klientem a konkrétním terapeutem hraje v úspěchu terapie velkou roli.

Časté otázky

Co je kognitivně behaviorální terapie?

Je to terapeutický přístup, který pracuje s propojením myšlenek, pocitů a chování. Cílem je naučit se rozpoznávat zkreslené myšlenky a nahrazovat je realističtějšími, přesnějšími reakcemi na náročné situace.

Jak dlouho trvá, než KBT zabere?

První posuny bývají znát po několika týdnech pravidelné práce, výraznější změna vzorců myšlení a chování obvykle trvá měsíce. Rychlost závisí na tom, jak systematicky klient plní domácí úkoly mezi sezeními.

Má KBT nějaká rizika?

Přímá zdravotní rizika nemá, ale během práce s obávanými situacemi může krátkodobě stoupnout úzkost, než klesne. Rizikem je i to, když terapii vede nekvalifikovaná osoba nebo když se používá místo nutné lékařské péče u těžších stavů.

Hradí KBT terapii pojišťovna

Ano, u terapeutů se smlouvou s pojišťovnou a s doporučením lze hradit část péče z veřejného zdravotního pojištění. Kapacita hrazené péče je ale omezená, proto řada lidí volí i placenou terapii mimo systém.

Je KBT vhodná i pro dospělé s ADHD?

Ano, u dospělých s ADHD se často používá na práci s prokrastinací, úzkostí z výkonu nebo se sebehodnocením. Samotné jádrové příznaky ADHD terapie neodstraní, pomáhá ale zvládat jejich důsledky v běžném životě.

Co když KBT nepomáhá?

Pokud po několika měsících pravidelné práce nejsou vidět žádné posuny, má smysl s terapeutem probrat úpravu postupu, nebo zvážit jiný terapeutický směr, případně kombinaci s lékařskou péčí u výraznějších obtíží. Změna terapeuta není selhání, prostě si někdy dva lidé jednoduše nesednou.

Štítek: Léčba a terapie