Terapie se zvířaty: co to je, jak se pozná a co s tím

Hipoterapie, canisterapie a arteterapie se v běžné řeči často pletou dohromady, i když jde o dost odlišné metody. Tenhle text vysvětluje, co který pojem znamená, jak taková terapie v praxi vypadá a pro koho může mít smysl jako doplněk k dalším formám podpory.

Co terapie se zvířaty vlastně je

Terapie se zvířaty je souhrnný pojem pro několik odlišných metod, které mají jedno společné — využívají kontakt se zvířetem nebo tvořivou činnost jako prostředek k práci na jiném cíli, ne jako samoúčel. Nejznámější jsou hipoterapie (kůň), canisterapie (pes) a arteterapie, která se zvířetem přímo nepracuje, ale často se řadí do stejné rodiny podpůrných metod díky podobnému principu — motivace přes prožitek, ne přes výklad.

Jak to vypadá v běžném dni

U hipoterapie klient sedí nebo leží na koni pod vedením fyzioterapeuta a vodiče koně, pohyb koně stimuluje svalstvo a rovnováhu způsobem, který cvičení na suchu nedokáže napodobit. U canisterapie pes s klientem tráví čas strukturovanou aktivitou — pohlazení, hra, povel — a terapeut u toho pozoruje a vede reakce klienta. Arteterapie probíhá jako výtvarná tvorba v bezpečném prostředí, kde terapeut sleduje proces, ne jen výsledný obrázek.

Co to není

Terapie se zvířaty není totéž co mazlení se zvířetem doma nebo jízda na koni jako koníček. Rozdíl je v tom, že terapeutický kontakt vede odborník s konkrétním cílem a zvíře prošlo výcvikem na práci s lidmi, kteří mohou reagovat nepředvídatelně — třeba náhlým pohybem, hlasitým zvukem nebo nečekaným dotykem, na což běžné domácí zvíře reagovat neumí. Víc o dalších terapeutických přístupech, se kterými se dá kombinovat, najdete v článku o základech psychoterapie.

Podle čeho se to pozná

U dětí

U dětí bývá terapie se zvířaty vidět na tom, že se zapojí do aktivity, ke které jinak potřebují víc přemlouvání — třeba do cvičení na rovnováhu nebo do práce na jemné motorice. Kůň nebo pes fungují jako motivační prvek, díky kterému dítě vydrží u úkolu déle, než kdyby šlo o cvičení bez zvířete. U dětí s poruchami pozornosti bývá znatelné i to, že se dokážou soustředit na jednu činnost delší dobu, než je pro ně jinak obvyklé, protože zvíře vyžaduje jejich pozornost přirozeně, ne formou instrukce.

U dospělých

U dospělých se terapie se zvířaty využívá hlavně v rehabilitaci po úrazu, u psychosociální podpory nebo jako doplněk terapie úzkostí. Efekt bývá patrný na uvolnění napětí a ochotě zapojit se do dalších forem podpory, jako je ergoterapie nebo psychoterapie. U seniorů se terapie se zvířaty využívá i jako podpora paměti a udržení sociálního kontaktu, hlavně v zařízeních, kde je běžný kontakt se zvířaty jinak omezený.

Odkud se to bere

Princip terapie se zvířaty stojí na tom, že kontakt se zvířetem snižuje napětí a zvyšuje motivaci ke spolupráci víc, než to dokáže verbální instrukce. Zvíře zprostředkovává prožitek, ke kterému se slovy nebo běžným cvičením dostat nejde. U hipoterapie navíc funguje i fyzický mechanismus — trojrozměrný pohyb koňského hřbetu při chůzi simuluje pohyb lidské pánve při chůzi a stimuluje tak svalové skupiny, které se při běžném cvičení zapojují obtížně.

U canisterapie hraje roli i to, že pes nehodnotí — nereaguje na to, jestli člověk mluví plynule, jestli se soustředí, nebo jestli udělal chybu. To bývá důležité hlavně pro děti a dospělé, kteří mají za sebou opakovanou zkušenost s neúspěchem nebo hodnocením v jiných situacích, například ve škole. U arteterapie funguje podobný mechanismus jinou cestou — výtvarný projev umožňuje vyjádřit vnitřní prožitek bez nutnosti hned ho pojmenovat slovy, což bývá snazší hlavně pro děti, které o svých pocitech ještě neumí přesně mluvit.

Co s tím jde dělat

Co pomáhá hned

Krátkodobě terapie se zvířaty obvykle přinese uvolnění napětí a lepší ochotu spolupracovat na dané aktivitě. U dětí s ADHD nebo v autistickém spektru se to projeví tak, že vydrží u cvičení déle a s menším odporem než u podobné aktivity bez zvířete.

Co je na delší běh

Dlouhodobě se sleduje hlavně postupné zlepšení v konkrétní oblasti, na kterou terapie cílí, a to obvykle v horizontu měsíců pravidelné docházky, ne po jednotlivém sezení — rovnováha a svalový tonus u hipoterapie, sociální kontakt a komunikace u canisterapie, zpracování emocí u arteterapie. Jde o doplňkovou metodu, která funguje nejlépe v kombinaci s další odbornou péčí, ne samostatně. Přehled dalších podpůrných terapií nabízí i článek o logopedii, protože komunikační dovednosti se často rozvíjejí souběžně s motorikou.

Kdy vyhledat odborníka

Terapii se zvířaty má smysl zvážit jako doplněk tehdy, když dítě nebo dospělý má potíže se zapojením do klasických forem cvičení nebo terapie — třeba kvůli úzkosti, nízké motivaci nebo senzorické přecitlivělosti. Vhodné je poradit se nejdřív s ošetřujícím lékařem, fyzioterapeutem nebo psychologem, jestli konkrétní forma terapie se zvířaty odpovídá aktuálním potřebám.

Kontraindikací může být silná alergie na zvíře, strach ze zvířat, který terapii spíš zhorší než pomůže, nebo zdravotní stav, který fyzický kontakt s velkým zvířetem vylučuje. Odborník by měl tyhle věci probrat před prvním sezením, ne až po něm. Stejně tak má smysl přinést s sebou informace o dosavadní péči — pokud dítě nebo dospělý zároveň dochází na logopedii, ergoterapii nebo psychoterapii, terapeut díky tomu dokáže terapii se zvířaty lépe naladit na společný cíl místo toho, aby šlo o izolovanou aktivitu bez návaznosti.

Nejčastější omyly

Prvním omylem je myslet si, že terapie se zvířaty nahradí lékařskou nebo psychologickou péči. Nenahradí — je to doplněk, který zvyšuje motivaci a příjemnost procesu, ne samostatná léčba. Druhým omylem je věřit, že stačí jakékoli zvíře a jakýkoli majitel — bezpečná a funkční terapie vyžaduje vyškolené zvíře i vyškoleného odborníka, protože nevhodně vedený kontakt může situaci spíš zhoršit.

Třetí omyl je čekat rychlý a trvalý efekt po jednom nebo dvou sezeních. Terapie se zvířaty funguje kumulativně, podobně jako jiné podpůrné terapie popsané v článku o tom, co terapie se zvířaty přináší — pravidelnost hraje větší roli než intenzita jednoho sezení. Podobný princip platí i u koučinku, kde se výsledky taky projevují postupně.

Čtvrtý omyl je považovat terapii se zvířaty za bezpečnou pro každého bez rozdílu. Vyžaduje individuální posouzení — u některých dětí a dospělých může blízký kontakt se zvířetem naopak zvýšit úzkost, zvlášť pokud mají se zvířaty spojenou negativní zkušenost. Právě proto vstupní konzultace před zahájením terapie nemá být formalita, ale skutečné posouzení, jestli je metoda pro konkrétního člověka vhodná.

Časté otázky

Co je hipoterapie?

Hipoterapie je fyzioterapeutická metoda, kdy pohyb koňského hřbetu při chůzi stimuluje svalstvo a rovnováhu klienta. Vede ji fyzioterapeut spolu s vodičem koně a nejde o jízdu na koni jako sport, ale o cílenou terapeutickou techniku.

Co je arteterapie?

Arteterapie je terapeutická práce s výtvarným projevem, při které terapeut sleduje proces tvorby, ne jen výsledný obrázek. Pomáhá vyjádřit a zpracovat emoce, ke kterým se hůř dostane přes slova.

Co je canisterapie?

Canisterapie je terapeutická metoda využívající kontakt se speciálně vedeným a vycvičeným psem. Pracuje se s ním strukturovaně pod vedením odborníka, cílem bývá sociální kontakt, emoční uvolnění nebo motivace ke spolupráci.

Co je to arteterapie a čím se liší od malování?

Od běžného malování se liší tím, že probíhá pod vedením terapeuta s konkrétním cílem — zpracovat téma, které je těžké vyjádřit slovy. Výsledný obrázek není hlavním cílem, důležitější je samotný proces tvorby.

Co je to canisterapie a kdo ji smí provádět?

Provádí ji vyškolený canisterapeut spolu s psem, který prošel speciálním výcvikem a zkouškou vhodnosti pro práci s lidmi. Nejde o návštěvu s jakýmkoli domácím mazlíčkem, ale o řízenou terapeutickou aktivitu.

Hradí terapii se zvířaty zdravotní pojišťovna

Úhrada se liší podle typu terapie, poskytovatele a konkrétní pojišťovny, obvykle je proto potřeba ověřit podmínky přímo u pojišťovny nebo poskytovatele. Řada organizací nabízí terapii se zvířaty i mimo systém veřejného zdravotního pojištění za přímou úhradu.

Štítek: Základy a vysvětlení