Nesoustředěnost: co to je, jak se pozná a co s tím

Když se člověk nedokáže soustředit ani na věc, která ho baví, jde často o víc než o únavu. V článku popisujeme, jak nesoustředěnost vypadá v běžném dni, čím se liší u dětí a dospělých a kdy už má smysl hledat pomoc.

Co nesoustředěnost vlastně je

Nesoustředěnost znamená, že pozornost sklouzává jinam i ve chvíli, kdy člověk chce zůstat u jedné věci. Nejde o to, že by úkol nezvládl rozumově – problém je udržet u něj pozornost dost dlouho na to, aby ho dokončil. Mozek si mezitím sám nabízí jiné podněty, a čím je situace nudnější nebo náročnější na výdrž, tím silněji. Podobně to funguje u motorického neklidu, jen se to projevuje spíš pohybem než myšlenkami – tělo hledá to, co mozku chybí v podobě podnětů.

Jak to vypadá v běžném dni

Typicky jde o rozečtenou zprávu, u které si člověk po pár řádcích uvědomí, že vůbec neví, co právě četl, a musí se vrátit na začátek. Nebo o rozhovor, kde myšlenky odběhnou jinam a je potřeba se zeptat: „Promiň, co jsi říkal?“ Ve škole se to projeví jako hledění z okna uprostřed výkladu, v práci jako otevřený e-mail, který zůstane nedočtený celé hodiny, nebo jako rozdělaný úkol, ke kterému se člověk vrací a pořád znovu zjišťuje, kde vlastně skončil.

Co to není

Nesoustředěnost není totéž co lenost, nezájem nebo špatná výchova. Člověk se často snaží víc než ostatní, jen mu to nestačí, a výsledek to neodráží. Není to ani vždy projev úzkosti, i když se oba stavy mohou překrývat a navzájem zhoršovat – úzkostné myšlenky samy o sobě zabírají část kapacity, která by jinak šla na úkol.

Podle čeho se to pozná

Projevy se liší podle věku a podle toho, co už se od člověka očekává – dítě musí vydržet sedět v lavici a poslouchat výklad, dospělý musí dotáhnout úkol bez dohledu a bez připomínání.

U dětí

Dítě nedokončuje hry ani úkoly, ztrácí věci jako pomůcky nebo oblečení, potřebuje pokyny zopakovat víckrát a působí, že „neposlouchá“, i když slyší dobře. Ve škole bývá vidět, že spolužáci dopíšou cvičení a ono má hotovou jen polovinu, ne proto, že by látce nerozumělo, ale protože se mezitím zabralo něčím jiným. Podrobněji o tom, jak to vypadá v konkrétní rodině, píše článek o nesoustředěnosti u dětí.

U dospělých

Dospělý spíš odkládá nudné úkoly na poslední chvíli, ztrácí nit v poradách a má pocit, že věci musí dělat dvakrát, protože je napoprvé neudělal pořádně. Časté je i to, že si nepamatuje, proč vešel do místnosti nebo co chtěl v obchodě koupit. U dospělých bývá nesoustředěnost skrytější, protože se ji lidé naučí maskovat – dělají si víc poznámek, nastavují si víc připomínek, ale za tou snahou stojí stejný základní problém.

Odkud se to bere

Na nesoustředěnosti se obvykle podílí víc věcí najednou. Patří sem nedostatek spánku, dlouhodobý stres, přemíra podnětů z telefonu i okolí, ale i neurovývojové rozdíly, se kterými se člověk narodí – typicky přecitlivělost na podněty nebo pozornostní deficit v rámci ADHD. U části lidí jde o kombinaci: základní sklon k horší pozornosti se zhorší, jakmile přibude únava nebo úzkost, a naopak se zlepší, když je člověk odpočatý a má klidné prostředí. Roli hraje i to, jak moc je úkol pro daného člověka zajímavý – u věcí, které ho baví, dokáže být pozornost naopak výjimečně dlouhá a stabilní.

Co s tím jde dělat

Řešení se dělí na to, co zabere hned, a co má smysl budovat dlouhodobě. Kombinace obojího funguje lépe než spoléhat jen na jeden přístup.

Co pomáhá hned

• Omezit počet podnětů na jeden zdroj – vypnout oznámení, zavřít zbytečné panely a záložky.
• Rozdělit úkol na kroky, které jdou dokončit za pár minut, a odškrtávat je jeden po druhém.
• Dát si krátkou pohybovou přestávku dřív, než pozornost úplně vyprchá, místo snahy „to vydržet“.
• Nahlas si zopakovat, co je právě potřeba udělat – pomáhá to udržet úkol v mysli o pár minut déle.

Co je na delší běh

Pomáhá pravidelný spánek a jídlo ve zhruba stejný čas, méně multitaskingu a nastavení prostředí tak, aby samo o sobě nabízelo míň rozptýlení – uklizený stůl, telefon mimo dosah, jasně daný čas na soustředěnou práci. Užitečné je i pojmenovat si denní dobu, kdy pozornost bývá nejlepší, a náročnější úkoly na ni cíleně plánovat, místo aby zůstaly na konec dne, kdy je kapacita nejnižší. U některých lidí přispěje i odborně vedená léčba, kde se přístup i případná medikace nastavují postupně podle toho, jak na ně člověk reaguje – nikdy podle obecného doporučení z internetu nebo od známého, kterému „to zabralo“. Lékař obvykle začíná nízkou dávkou a dál ji upravuje podle účinku a případných vedlejších projevů, ne podle univerzálního schématu.

Kdy vyhledat odborníka

Návštěva odborníka dává smysl, pokud nesoustředěnost trvá měsíce, objevuje se ve víc oblastech života najednou (škola i doma, práce i vztahy) a běžná opatření typu lepší režim nebo méně telefonu nepomáhají. Bývá to i důvod, proč lidé vyhledají vyšetření, podobně jako u chronického odkládání, které se s nesoustředěností často pojí a obojí dohromady dokáže výrazně zkomplikovat práci i studium. Vyplatí se přijít i s konkrétními příklady z běžného dne – čím jasněji dokážete popsat, kdy a jak se to projevuje, tím snáz se hledá další postup.

Nejčastější omyly

Nejčastější omyl je považovat nesoustředěnost za otázku charakteru – „kdyby chtěl, tak by se soustředil“. Druhý omyl je čekat, že se to zlepší samo s věkem; u části lidí přetrvává do dospělosti a jen se změní podoba projevů, ze zapomínání úkolů se stane zapomínání schůzek a termínů. Třetí omyl je spojovat nesoustředěnost automaticky s úzkostí nebo rovnou s ADHD – obojí je možné, ale žádný z těchto závěrů nejde udělat bez pořádného vyšetření. Poslední častý omyl je řešit to jen silou vůle a přemáháním, což dlouhodobě vede spíš k vyčerpání než ke zlepšení. Podobně zavádějící je i domněnka, že nesoustředěnost musí být vidět neustále – u mnoha lidí se výrazně střídá podle prostředí, únavy a toho, jak moc je daný úkol zajímavý.

Časté otázky

Jak podpořit paměť a soustředění?

Pomáhá dost spánku, pravidelný pohyb, pitný režim a omezení multitaskingu. Krátkodobě funguje i rozdělení úkolu na menší kroky a práce v blocích s přestávkou. Pokud potíže přetrvávají dlouho, má smysl probrat je s lékařem, ne jen zkoušet doplňky stravy.

Co je dobré na ADHD a soustředěnost?

U ADHD se v první řadě řeší celkový režim – spánek, pohyb, strukturovaný denní plán a snížení počtu rozptýlení. U části lidí k tomu lékař přidá medikamentózní léčbu, jejíž dávku vždy nastavuje a postupně upravuje individuálně. Žádný postup ale není univerzální recept pro každého.

Jak zlepšit své soustředění?

Nejvíc pomáhá pravidelnost – podobný čas spánku, jídla i práce – a prostředí s co nejméně rozptýlení. Krátké soustředěné bloky s přestávkou fungují lépe než snaha „vydržet“ u úkolu celou hodinu. Pokud nic z toho dlouhodobě nefunguje, je na místě nechat si pozornost vyšetřit.

Čím zvýší soustředění a pozornost pomůže kofein?

Kofein v malé míře může krátkodobě zvýšit bdělost a subjektivní pocit soustředění, u citlivějších lidí ale zároveň zhoršuje neklid a spánek, což se pak na pozornosti podepíše zpětně. Nejde o náhradu za spánek ani za řešení dlouhodobé nesoustředěnosti a jako trvalé řešení se nedoporučuje.

Je nesoustředěnost vždycky známka ADHD?

Ne, nesoustředěnost může mít desítky příčin od únavy přes stres až po jiné duševní potíže. Bývá to jeden z důvodů, proč lidé vyhledají odborné vyšetření, ale samotný příznak diagnózu neurčuje. Rozdíl dělá to, jak dlouho trvá a kolik oblastí života zasahuje.

Kdy je nesoustředěnost u dítěte důvod k obavám?

Pokud dítěti dlouhodobě brání dokončit úkoly odpovídající věku, opakuje se to doma i ve škole a nesouvisí to s jednorázovou zátěží, stojí za to to probrat s pediatrem nebo školním psychologem. Jednorázová nepozornost po špatně prospané noci důvodem k obavám není.

Štítek: Základy a vysvětlení